34 C 332/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 12.160,06 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl částku 55.000 Kč. Žalovaný řádně nehradil sjednané splátky, žalobce proto úvěr zesplatnil a vypočetl novou jistinu ve výši 62.135,55 Kč. Dle článku 6.5. smlouvy o úvěru má žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení žalovaného. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žalovanému mimo jiné uložena povinnost uhradit žalobci smluvní pokutu za období do [datum]. Žalobou se proto žalobce domáhá úhrady další smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] v celkové částce 12.160,06 Kč. Podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu soudu doplnil, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy posouzena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalovaný uvedl čistý příjem 12.000 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje žalovaného představují částku 1.000 Kč na nájemném a inkasu a částku 3.410 Kč, která představuje částku životního minima. Dále žalobce počítal s rezervní částkou 1.000 Kč. Ohledně výdajů žalovaného žalobce uvedl, že nemá možnost si ověřit údaje uváděné žalovaným, doklady o výši nájemného nebo jiným potvrzením o nákladech souvisejících s bydlením žalobce nedisponuje, stejně tak nedisponuje doklady ohledně dalších výdajů žalovaného. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 55.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 36 splátkách po 4.874 Kč, a to celkem částku 175.464 Kč. V posuzované věci se jedná o spotřebitelský úvěr. Sazba RPSN představuje dle smlouvy 162,41 %. Dopisem ze dne [datum] měl být žalovaný vyzván k úhradě částky 69.832 Kč, žalobce předložil k dopisu doklad o odeslání, který však doručení zásilky žalovanému neprokazuje. Výzvou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 12.160,06 Kč na smluvní pokutě, žalobce předložil k výzvě doklad o odeslání, který však doručení zásilky žalovanému neprokazuje. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 53.777,80 Kč s úrokem z prodlení a smluvní pokutou 13.842,94 Kč, ohledně částky 11.054,20 Kč a úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta. Dle daňového přiznání žalovaného za rok 2018 uvedl žalovaný v přiznání příjmy z podnikání ve výši 726.594 Kč a výdaje 581.275 Kč, základ daně činil 145.319 Kč. Hodnocení klienta představuje tabulku, ve které jsou uvedeny příjmy žalovaného 12.000 Kč, výdaje dle částky životního minima 3.410 Kč a výdaje na bydlení 1.000 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán, nicméně jako zaměstnavatel je uveden opět žalovaný. Uvedené údaje nejsou jakkoliv doloženy. Dle výpisu z živnostenského rejstříku je předmětem činnosti žalovaného [příjmení] od [datum]. Z prohlášení (č.l. 39-40 a č.l. 45-46 spisu) nebyla soudem učiněna žádná pro věc relevantní skutková zjištění, stejně tak jako z kopie občanského průkazu žalovaného a výpisu z účtu, který měl dle tvrzení žalobce pouze dokládat ověření účtu, na který byl úvěr poskytnut. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z údajů v žádosti, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. V případě výdajů žalovaného nepostačuje, že žalobce vyšel z částky životního minima, aniž by jakkoliv blíže zkoumal skutečné měsíční výdaje žalovaného, alespoň ohledně financování základních potřeb a výdajů. V této souvislosti nelze přehlédnout, že deklarovaný příjem žalovaného měl činit 12.000 Kč měsíčně a splátka úvěru 4.874 Kč měsíčně. Žalobce rovněž výslovně uvedl, že doklady k výdajům žalovaného nedisponuje. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu, smluvní pokuta nebyla s ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy platně sjednána. Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalovaného. Jelikož však žalovanému náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.