34 C 37/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku 8.006 Kč s úrokem z prodlení ve výši 821 Kč, úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 8.006 Kč za dobu od 22.6.2019 do zaplacení a úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 7.843 Kč za dobu od 22.6.2019 do zaplacení. V žalobě, doplněné podáním ze dne 24.2.2023, uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], se žalovaným dne 4.5.2000 uzavřel smlouvu o úvěru. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s limitem 20.000 Kč, který měl být žalovaným čerpán prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl z důvodu prodlení žalovaného zesplatněn ke dni 31.4.2004, pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvu ze dne 18.6.2019. Dluh je tvořen jistinou ve výši 7.843 Kč, poplatky 163 Kč a úrokem ve výši 821 Kč. Žalovaný celkem čerpal částku 38.490 Kč, účtovány mu byly poplatky ve výši 1.195 Kč a smluvní pokuta 934 Kč, celkem uhradil 36.000 Kč a 15.163 Kč. Karta byla žalovanému doručena dopisem ze dne 5.11.2000. Při jednání soudu dne 29.3.2023 žalobce doplnil tvrzení tak, že žádost o úvěr byla učiněna žalovaným ve smlouvě ze dne 5.4.2000, akceptace byla právním předchůdcem žalobce provedena dopisem ze dne 5.11.2000, kterým měla být rovněž žalovanému předána kreditní karta k čerpání úvěru. Důkazem k prokázání doručení dopisu a katry žalovanému žalobce nedisponuje. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zásilky soudu nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání dne 29.3.2023 se nedostavil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce soudu předložil k důkazu listinu označenou jako Smlouva o úvěru, která je však dle svého obsahu smlouvou o úvěru na částku 5.400 Kč za účelem financování koupě zboží (mobilního telefonu). V závěrečné části je uvedeno, že„ zákazník žádá [právnická osoba] o poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové karty“. Ze smlouvy nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce návrh akceptoval a tuto případnou akceptaci sdělil či doručil žalovanému. Pokud žalobce předložil k důkazu obchodní podmínky, není z této listiny patrné, zda žalovaný byl s touto litinou seznámen a zda skutečně tvořily tyto obchodní podmínky součást smlouvy. Z úrokového lístku a sazebníku soud nezjistil žádné pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2019 měla být tvrzená pohledávka postoupena na žalobce. Pokud žalobce předložil listinu označenou jako platební historie (č.l. 50-64 spisu) k prokázání tvrzení, že žalovanému byl poskytnut předmětný úvěr právním předchůdcem žalobce je třeba v prvé řadě uvést, že z ní není patrné, zda vůbec byl žalovaný s jejím obsahem seznámen a zda v ní uvedené částky odpovídají skutečnému čerpání a splácení úvěru. Jedná se o prostou tabulku, vyhotovenou právním předchůdcem žalobce, která nemá charakter standardního výpisu z účtu. Dle názoru soudu taková listina vyhotovená právním předchůdcem žalobce neprokazuje bez dalšího čerpání úvěru žalovaným. Dopisem ze dne 5.11.2000 mělo být žalovanému sděleno, aby provedl kontrolu svých údajů a podepsal kreditní kartu, dále byl vyzván k pravidelným měsíčním splátkám. Pokud žalobce tvrdil, že uvedený dopis představuje akceptaci žádosti o úvěr, taktové závěry dle názoru soudu z obsahu dopisu nevyplývají, stejně tak jako z něj nevyplývá, zda a jaká konkrétní karta byla žalovanému doručena. Pokud žalobce při jednání soudu tvrdil, že uvedeným způsobem byla smlouva o úvěru uzavřena, provedené důkazy toto tvrzení vyvracení. Žalobce navíc nebyl přes poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu schopen doplnit tvrzení, kdy a jak byla předmětná kreditní karta žalovanému doručena ani označit důkaz k prokázání takového tvrzení. Dle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud žalobce uváděl tvrzení ohledně způsobu kontraktace mezi účastníky řízení směrem k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, zejména pak ohledně provedení akceptace návrhu žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce dopisem ze dne 5.11.2000, z obsahu dopisu vyplývá, že akceptaci návrhu neobsahuje. Tvrzení žalobce v tomto směru tedy bylo vyvráceno. Žalobce dále nebyl schopen doplnit tvrzení, kdy a jak byla žalovanému doručena tvrzená kreditní karta k čerpání úvěru ani toto doručení následně prokázat. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl. Za situace, kdy nebylo prokázáno alespoň předání kreditní karty žalovanému, nebylo možno učinit závěr, že konkrétně žalovaný finanční částky čerpal, tedy nebylo možno žalobci vyhovět ani z případného titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Jako nadbytečné pak soud neprováděl důkazy vyžádáním předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru a výpisů z účtu od právního předchůdce žalobce, když žalobce uvedl, že úvěrová smlouva měla být uzavřena akceptací dopisem ze dne 5.11.2000. V případě výpisů z účtu hodnotil soud jejich provedení k důkazu jako nadbytečné, protože nebylo prokázáno předání kreditní karty žalovanému. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci neúspěšný žalobce by byl povinen hradit náklady řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému dosud v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.