41 C 109/2023-44 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 13. 7. 2022, ve znění jejího doplnění ze dne 29. 6. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 957,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se [celé jméno žalovaného], zesnulým dne 19. 12. 2017 (dále jen„ zůstavitel“) dne 12. 7. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které zůstaviteli poskytla úvěr na konsolidaci dluhů do výše 30 000 Kč, úvěr byl čerpán dne 12. 7. 2016 na uváděné bankovní účet ve výši 14 000 Kč a 16 000 Kč. Zůstavitel se ve smlouvě zavázal splatit úvěr v 36 měsíčních splátkách po 1 100 Kč, počínaje 15. 9. 2019. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 19 % ročně. Žalobkyně tvrdila, že do smrti zůstavitele byl úvěr řádně hrazen. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 1. 2022, č. j. 21 D 150/2018-69, bylo nabytí dědictví potvrzeno bez výhrady synovi (žalovanému). Žalobkyně uvedla, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena dne 12. 9. 2019. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 18 720,07 Kč, spolu s částkou 39,52 Kč na dlužném úroku ve výši 19% ročně z jistiny ve výši 18 720,07 Kč od 15. 12. 2017 do 19. 12. 2017 (úmrtí zůstavitele), částku 197,60 Kč na dlužném úroku ve výši 19% ročně za období od 1. 11. 2019 do 20. 11. 2019 z částky 18 720,07 Kč a dále smluvní úrok ve výši 11,75% ročně z částky 18 720,07 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení a 11,75 % úrok z prodlení ročně z částky 18 720,07 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost zůstavitele její právní předchůdkyně posuzovala, sjednané splátky byly zůstavitelem až do jeho smrti řádně hrazeny. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o konsolidaci bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to ve výši 14 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] a zbývající část na účet [číslo] vedený u [právnická osoba] a žalovaný se zavázal úvěr splatiti v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 100 Kč, počínaje 15. 9. 2016. Výše úroků byla sjednána 19 % ročně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a informace o spotřebitelském úvěru. Zůstavitel požádal o čerpání úvěru na bankovní účty uvedené ve smlouvě. 5. Výše závazku žalovaného a jeho složení (jistiny a příslušenství) byla zjištěna z interního systému žalobkyně (aktuální stav úvěru, seznam splátek úvěru, přehled poplatků a přehled úroků). 6. Poskytnutí úvěru právní předchůdkyní žalobkyně na účet č. [bankovní účet] (dle žádosti zůstavitele) dne 19. 7. 2016 ve výši 16 000 Kč bylo zjištěno z výpisu z tohoto účtu. Poskytnutí úvěru právní předchůdkyní žalobkyně na účet č. [bankovní účet] (dle žádosti zůstavitele) dne 19. 7. 2016 ve výši 14 000 Kč bylo zjištěno z výpisu z tohoto účtu 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 8. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 1. 2022, č. j. 21 D 150/2018-69, bylo potvrzeno dědictví po zůstaviteli žalovanému. Usnesení nabylo právní moci dne 31. 1. 2022. 9. Výzvou k zaplacení žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazku. 10. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 6. 5. 2022. 11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se zůstavitelem smlouvu o úvěru, na základě které zůstaviteli poskytla na jím uváděné účty dne 19. 7. 2016 úvěr ve výši 16 000 Kč na účet č. č. [bankovní účet] a částku 14 000 kč na účet č. [bankovní účet]. Zůstavitel se zavázal úvěr splácet měsíční splátkou ve výši 1 100 Kč, počínaje 15. 9. 2016. Výše úroků byla sjednána 19 % ročně. Pohledávka za zůstavitelem byla postoupena na žalobkyni. Usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 31. 1. 2022, č. j. 21 D 150/2018-69, bylo potvrzeno dědictví po zůstaviteli žalovanému. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných splátek. 12. Smluvní vztah mezi účastníky soud právně hodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tzn. ke dni 10. 10. 2015. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle tohoto ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru, konkrétně § 9 odst. 1, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. 17. Jak vyplývá z již konstantní judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu) věřitel nedostojí své povinnosti uložené mu zákonem, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z informací získaných od spotřebitele. 18. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne 12. 7. 2016, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., zejména znění § 9. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost a schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prověřila, když do doby jeho úmrtí byly splátky úvěru řádně hrazeny. Bližší informace však soudu nesdělila a důkazy neměla k dispozici. 19. S ohledem na výše uvedené soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 18 957,19 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbývající části, co do sjednaného úroku ve výši 11,75% ročně soud žalobu zamítl, neboť v řízení nebylo nijak prokázáno, že právní předchůdkyně prověřila řádně schopnost splácet úvěr zůstavitelem. Žalobkyně byla u jednání soudu vyzvána k označení důkazů, žádné důkazy však nepředložila, a proto v této části neunesla břemeno důkazní. Soud shledal úvěrovou smlouvu, právě z důvodu neprověření úvěruschopnosti, neplatnou, když částku 18 957,19 Kč s úrokem z prodlení žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně právního nástupce zůstavitele – žalovaného. 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 1 700 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 800 Kč a z paušální náhrady nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 900 Kč, a to za tři úkony (jeden úkon á 300 Kč), a to za vypracování předžalobní výzvy, podání žaloby a účast u jednání soudu dne 8. 6. 2023 (§ 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).