41 C 227/2023-55 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 24. 3. 2023, ve znění doplnění žaloby ze dne 19. 10. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 249 673,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 4. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému dne 28. 4. 2021 částku 250 000 Kč na jeho bankovní účet. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Žalovaný se zavázal úvěr splatit celkem ve 108 měsíčních splátkách ve výši 4 958,43 Kč, počínaje 10. 5. 2015, včetně poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 491 Kč měsíčně, a to z účtu č. [bankovní účet] na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 10 954,43 Kč, následně se dostal do prodlení se splátkami splatnými 10. 7. 2021, 10. 8. 2021, 10. 9. 2021 a 10. 10. 2021, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 12. 11. 2021. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne 14. 6. 2022, s účinností od 21. 6. 2022, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 2458 718,95 Kč, poplatků ve výši 3 955 Kč dle sazebníku (za upomínku ze dne 16. 7. 2021 a 1. 11. 2021 v částce 2 x 600 Kč, úhrada pojištění dne 5. 7. 2021, 5. 8. 2021, 5. 9. 2021 a 5. 11. 2021 v částce 4 x 491 Kč a za zesplatnění úvěru dne 12. 11. 2021 v částce 300 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 344 Kč za období od 31. 7. 2021 do 14. 6. 2022, kapitalizovaného úroku ve výši 19,7 % ročně ve výši 20 439,27 Kč za období od 11. 6. 2021 do 12. 11. 2021, 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 249 673,95 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení a 19,7 % úroku ročně z částky 245 718,95 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr ze dne 26. 4. 2021. Kontrolovala také informace v interních a externích databázích, zejména z bankovních a nebankovních registrů, insolvenční rejstřík apod. Žalobkyně vycházela z uváděného příjmu žalovaného ve výši 3 364,58 EUR, dále že má vlastní bydlení a celkový měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 4. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 250 000 Kč (spotřebitelský úvěr) na účet žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 108 měsíčních splátkách ve výši celkem 5 449,43 Kč vždy k 10. dni v měsíci, a to společně s úrokem ve výši 19,7 % p. a. a poplatkem za pojištění ve výši 491 Kč Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a Sazebník. 5. Převzetí úvěru žalovaným dne 28. 4. 2021 bylo zjištěno z výpisu z účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalovaného. 6. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení nedoplatku dne 16. 7. 2021 a 30. 10. 2021. 7. Přípisem ze dne 14. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila, a to ke dni 12. 11. 2021. 8. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] byla zjištěna výše dlužné jistiny úvěru. Výpisem z interní databáze právní předchůdkyně žalobkyně (platební historií) bylo zjištěno čerpání úvěru a splácení úvěru žalovaným. 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. 10. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 13. 2. 2023. 11. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno z potvrzení o výši příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do interních a externích databází, bankovního a nebankovních registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a také platební historií (výpisem z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru). 12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 250 000 Kč převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 108 měsíčních splátkách ve výši 5 449,43 Kč vždy k 10. dni v měsíci, a to společně s úrokem ve výši 19,7 % p. a. a poplatkem za pojištění ve výši 491 Kč Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a Sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne 14. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila, a to ke dni 12. 11. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil celkem 10 954,43 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným (potvrzením o jeho příjmu), nahlédnutím do veřejných a neveřejných registrů. 13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. 15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná. 17. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 18. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne 28. 4. 2021, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, uváděný příjem žalovaného ve výši 3 364,58 EUR byl žalobkyní ověřen na základě transakcí příchozích na účet žalovaného vedený u žalobkyně a potvrzením o příjmu. 19. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou, například státem publikované údaje o