7 C 131/2023-26 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 21. 7. 2022 se žalobkyně domáhala, aby zdejší soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 244,56 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 244,56 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 18,90 % ročně od 7. 12. 2021 do zaplacení, a to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným dne 7. 5. 2019. 2. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy ze dne 7. 5. 2019 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč s možností postupného čerpání (kontokorentní úvěr). Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky vč. sjednaného úroku a poplatků. Žalovaný se rovněž zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu, přičemž porušení tohoto limitu je považováno za vznik tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který je žalovaný povinen vyrovnat. Žalobkyně dále uvedla, že nepovolený debetní zůstatek i přes upomínky učiněné ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyl žalovaným vyrovnán, kdy toto představovalo závažné porušení uzavřené smlouvy, pročež právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 9. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. 3. K své aktivní legitimaci žalobkyně uvádí, že tato vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena dne 28. 6. 2021, a to s účinností ode dne 1. 7. 2021. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 22. 7. 2021 formou doporučeného dopisu. Žalobkyně je tak aktivně legitimována. 4. Žalovaný byl usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 4. 2023 vyzván k vyjádření. Žalovaný se se k návrhu nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 17. 5. 2023. Bylo jednáno za účasti právního zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Předvolání k jednání bylo doručeno řádně a včas. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). 5. Soud provedl dokazování elektronickými dokumenty připojenými k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Byl tak zjištěn skutkový stav dle skutkového děje sděleného v žalobě. 6. Po právní stránce soud spor hodnotil tak, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), která je ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i spotřebitelským úvěrem. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec s limitem v částce 5 000 Kč, přičemž čerpání nad rámec tohoto limitu představuje porušení podmínek poskytnutého úvěru. Žalovaný stanovený limit překročil, v důsledku čehož byl vyzván ke neprodlenému zaplacení celého vyčerpaného úvěru vč. úroku a poplatků. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky však nevrátil, ačkoliv k tomu byl upomínán. Ode dne 1. 9. 2020 (den převedení na evidenční účet) do dne 1. 7. 2021 (den postoupení pohledávky) žalovaný ničeho neuhradil. Po datu postoupení žalovaný uhradil celkem 2 000 Kč, a to prostřednictvím dvou splátek ze dne 19. 10. 2021 a 6. 12. 2021 (vždy ve výši 1 000 Kč). Platba ze dne 19. 10. 2021 byla žalobkyní započtena v částce 482,74 Kč na kapitalizovaný úrok z prodlení do postoupení, v částce 425,45 Kč na kapitalizovaný smluvní úrok do postoupení a v částce 91,81 Kč na úrok z prodlení. Platba ze dne 6. 12. 2021 pak byla započtena v částce 145,54 Kč na úrok z prodlení, v částce 543,76 Kč na smluvní úrok a v částce 310,70 Kč na jistinu. 7. Úrok z prodlení byl přisouzen v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 1, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s ř. a plně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Jedná se o tzv. bagatelní řízení; plnění do 10 000 Kč. Soud v daném případě při výpočtu aplikoval § 14b citované vyhlášky, neboť návrh je podán na ustáleném vzoru a soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyní jsou podávány opakovaně žalobní návrhy skutkově a právně obdobné projednávané věci, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni pak byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (tj. 3 x 200 Kč), a to za přípravu a převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby. Podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 100 Kč (tj. 3 x 100 Kč). Žalobkyni byla dále přiznána náhrada nákladů právního zastoupení odpovídající odměně podle § 7 bod 4 AT, tj. 1 x 750 Kč za účast na jednání dne 17. 5. 2023, tj. ponížena o 50 %, kdy soud má za to, že se jedná o triviální spor, přičemž vzhledem k okolnostem by přiznání odměny za 1 právní úkon v plném rozsahu (tedy 1 500 Kč) bylo nepřiměřené. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke úkonu právní služby účasti na jednání paušální částka 300 Kč, tj. 1 x 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty, jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH (409,50 Kč). 9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k výši přisouzených částek a době prodlení dlužníka.