7 C 167/2023-46 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 886,64 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 886,64 Kč za dobu od 4. 10. 2022 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 nabyla od společnosti [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) pohledávku za žalovaným. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, na jejímž základě původní věřitel žalovanému poskytnul revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal do výše 43 886,64 Kč. K uživatelskému účtu měl pomoci vlastního hesla přístup jen žalovaný. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil ani na základě předžalobní upomínky doručené žalovanému. Žalobkyně požaduje jistinu úvěru nevráceného 43 886,64 Kč a zákonný úrok z prodlení. 2. Dne 20. 1. 2023 vydal Okresní soud Brno-venkov elektronický platební rozkaz, č. j. EPR 5619/2023-5, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 886,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 886,64 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení. 3. Dne 28. 2. 2023 žalovaný podal proti nadepsanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor, ve kterém uvedl, že nezpochybňuje skutečnost, že žalobci dluží jistinu tak, jak je vyčíslena v žalobě. Žalovaný rovněž uvedl, že do prodlení se splácením se dostal v důsledku přechodného výpadku příjmů a zdravotních problémů. V kontextu těchto skutečností žalovaný v odporu uvedl, že je schopen splácet maximálně částkou 2 000 Kč měsíčně. V návaznosti na výzvu soudu žalovaný dne 26. 5. 2023 zopakoval již dříve uvedené. Dále uvedl, že dříve měl velké problémy s hazardními hrami, přičemž v současné době jako osoba samostatně výdělečně činná vydělává cca 60 000 Kč měsíčně a své závazky splácí ve výši cca 55 000 Kč každý měsíc. V tomto směru žalovaný navrhl, aby mu bylo umožněno splácet nárokovanou částku prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč. 4. Žalobkyně podáním ze dne 9. 6. 2023 sdělila, že žalovaný v podaném odporu a na něj navazujícím vyjádření neuvádí žádné nové skutečnosti a dluh uznává. Pokud jde o návrh žalovaného na umožnění splátek, žalobkyně s tímto návrhem souhlasí. 5. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 19. 6. 2023. Právní zástupce žalobkyně se omluvil a navrhl jednání v jeho nepřítomnosti. K jednání se dostavila právní zástupkyně žalovaného, která soudu předložila výpis z účtu žalovaného a seznam faktur. V tomto směru uvedla, že tyto podklady dokládají schopnost žalovaného plnit prostřednictvím splátek s tím, že žalovaný se nyní snaží vyřešit životní situaci způsobenou tzv. gamblerstvím. 6. Soud provedl dokazování elektronickými dokumenty připojenými k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Byl tak zjištěn skutkový stav dle skutkového děje sděleného v žalobě. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru v souladu s § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), která je ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i spotřebitelským úvěrem. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek původního věřitele. Žalovaný byl dostatečně identifikován a smlouva byla akceptována oběma smluvními stranami. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, ze kterého žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 43 886,64 Kč. Tuto měl žalovaný vrátit do 3. 10. 2022. Žalovaný však nevrátil ničeho. Úrok z prodlení byl přisouzen v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 1, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s ř. a plně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 756 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Soud v daném případě při výpočtu aplikoval § 14b citované vyhlášky, neboť návrh je podán na ustáleném vzoru a soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyní jsou podávány opakovaně žalobní návrhy skutkově a právně obdobné projednávané věci, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni pak byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (tj. 3 x 500 Kč), a to za přípravu a převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby. Podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 300 Kč (tj. 3 x 300 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty, jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH (504 Kč). Celkem tak úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší částka 4 660 Kč. 8. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud zohlednil tvrzení žalovaného, který své závazky nerozporoval a má zájem na jejich vyřešení. Z předložených listin (faktur, výpisu z účtu) soud má za účelné umožnit žalovanému možnost splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně. Soud při svém rozhodování rovněž zohlednil skutečnost, že žalobkyně s návrhem žalovaného na umožnění splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně souhlasila.