8 C 13/2023-24 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Manžel se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud rozvedl manželství účastníků. Tvrdí, že z důvodů odlišných životních hodnot a postojů obou manželů došlo mezi nimi k odcizení. V srpnu 2021 se účastníci přestali intimně stýkat, společně hospodařili a bydleli do března 2022, kdy se manželka odstěhovala do [obec]. Dne 9. 12. 2022 si účastníci sjednali formou notářského zápisu režim oddělených jmění. Manželství je již pouze formálním svazkem dvou lidí, kteří k osobě nic necítí, a obnovení soužití nelze očekávat. 2. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila a potvrdila všechny skutečnosti v něm obsažené. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Účastníci spolu žili v nesezdaném soužití asi po dobu 1 a půl roku a dne [datum] uzavřeli manželství z lásky v kostele [anonymizováno]. [jméno] v [obec], oba jako svobodní. Z manželství se nenarodily žádné děti. Účastníci nejprve bydleli v několika podnájmech a v roce 2014 si zakoupili rodinný dům v [obec], do něhož se nastěhovali v roce 2016. Manželské soužití probíhalo zpočátku dobře. V letech 2015 [číslo] manžel jezdíval pracovně do zahraničí na měsíční turnusy. Manželka vnímala manželství jako spokojené až do roku 2019, kdy se vztahy mezi účastníky zhoršily a závažný problém mezi účastníky spočíval v tom, že manželka nechtěla mít žádné děti, avšak manžel si děti přál, když před sňatkem toto účastnici neprobírali, a tudíž neměli tuto otázku vyřešenou. Manželka také pociťovala potíže ve intimní oblasti, které byly dlouhodobějšího charakteru. Manžel naproti tomu považoval manželství za spokojené až do roku 2021 a změnu spatřoval v tom, že postupně si každý z účastníků šel za svým cílem, každý měl jiné pracovní vytížení, jiný režim, a i když se účastníci večer doma setkali, každý si dělal něco jiného. Účastníci nenašli společnou řeč a došlo mezi nimi k odcizení. Když se pokoušeli situaci řešit, dosáhli pouze zlepšení na krátkou dobu a shledali, že každý očekává od života něco jiného. Intimně se účastníci stýkali do srpna 2021, naposledy spolu byli na dovolené v létě 2021. Od ledna 2022 částečně ustávalo společné hospodaření, účastníci už spolu netrávili žádný čas a manželka si zařizovala jiné bydlení. Společné hospodaření a bydlení bylo definitivně ukončeno v březnu 2022, když se manželka odstěhovala, neboť zjistila nevěru na straně manžela a chtěla od něj odejít. Účastníci si nepřejí již spolu žít. Manžel na podzim 2021 navázal známost s jinou ženou, která trvala do února 2022. Nyní od poloviny února 2023 má manžel známost s další ženou. Manželka přibližně v polovině roku 2022 navázala známost s jiným mužem, která byla v prosinci 2022 ukončena. 4. V souladu s ustanovením § 389 odst. 2 zákona, 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních se soud pokusil o usmíření manželů, navrhl jim návštěvu manželské poradny a přerušení řízení, poukázal na církevní formu sňatku, doporučil návštěvu kněze, a dotázal se na možnost nápravy vzájemných vztahů a odpuštění. Oba účastníci však všechny tyto možnosti odmítli a shodli se na tom, že žádná možnost nápravy jejich vztahu již nepřipadá v úvahu. Manžel poukázal na to, že již po dobu jednoho roku účastníci žijí zcela odděleně, každý svým vlastním životem. Náboženské hledisko pro účastníky není podstatné, neboť ani jeden z nich není praktikující věřící. Manželka doplnila, že si nedokáže představit, že by s manželem měla ještě někdy žít. 5. Při právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu je třeba si uvědomit, že do konce roku 2013 byly vztahy mezi manžely, včetně podmínek rozvodu upraveny zákonem o rodině č. 94/1963 Sb., avšak dnem 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon o rodině a nahradil tak jeho úpravu vztahů mezi manžely, včetně rozvodu. Soud v souladu s ustanovením § 3028 občanského zákoníku posoudil právní poměry týkající se práv osobních a rodinných, včetně podmínek rozvodu manželství již podle občanského zákoníku. Vznik manželství a práva a povinnosti účastníků z toho vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku posoudil soud podle předpisů dosavadních platných do konce roku 2013, tedy podle zákona o rodině. Vztahy mezi manžely jsou nyní upraveny v ustanovení § 687 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož mají manželé rovné povinnosti a rovná práva, jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Manželství je považováno ve smyslu § 655 občanského zákoníku za trvalý svazek muže a ženy, vzniklý podle zákona, a jeho hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Z toho vyplývá, že k rozvodu manželství je možné přistoupit jedině ze závažných důvodů. Obdobnou úpravu práv a povinností manželů obsahoval i zákon o rodině, účinný do konce roku 2013. Podmínky rozvodu manželství jsou nyní stanoveny v § 755 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud ve smyslu § 756 občanského zákoníku vždy zjišťuje existenci rozvratu manželství. 6. Z výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud závěr, že v manželství účastníků existuje nejméně od měsíce března 2022, tedy po dobu jednoho roku, hluboký nesoulad, tedy rozvrat, který je tak vážný a takové intenzity, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. S ohledem na současný postoj obou účastníků výše popsaný k možnosti usmíření lze pokládat jejich soužití za rozvráceno i nenapravitelné. 7. Soud v souladu s ustanovením § 756 občanského zákoníku zjišťoval i příčiny rozvratu manželství. Tyto spočívají v tom, že účastníkům se nepodařilo skloubit jejich rozdílné představy o společném životě do té míry, aby byli schopni vytvořit stabilní a spokojené rodinné zázemí, které by bylo přijatelné pro každého z nich. Odlišnost jejich názorů a postojů, zejména v otázce, zda budou mít děti, vyvolala stav, kdy účastníci se začali od sebe vzdalovat, přestali pečovat o svůj vzájemný vztah a tento rozvíjet. K rozvratu manželství přispělo i porušení manželské věrnosti, nejprve na straně manžela, poté i na straně manželky, a účastníci tak před úsilím o nápravu narušených vztahů dali přednost jiným partnerům. 8. Na základě všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že veškeré zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny, a proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, když soud neshledal, že by okolnosti případu odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.