8 C 48/2023-21 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Manželka se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud rozvedl manželství účastníků. Tvrdí, že v soužití účastníků nastaly problémy, účastníci spolu nežijí více než 6 měsíců, nevedou manželské a rodinné společenství. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Účastníci spolu nejprve žili po dobu asi 3 let v nesezdaném soužití a následně dne [datum] uzavřeli manželství před [stát. instituce], manžel jako svobodný, manželka jako rozvedená, kdy u ní šlo již o druhé manželství. Důvodem sňatku byl vzájemný citový vztah. Z manželství se nenarodily žádné děti. Účastníci bydleli v rodinném domě s manželčinými rodiči, v němž si po rekonstrukci vytvořili byt o velikosti 2+1. Manželství probíhalo dobře a bylo celkem spokojené do doby asi před třemi až čtyřmi lety. Účastníci se tehdy začali odcizovat, neboť jejich povahy a chování se změnily natolik, že postupně zjistili, že si nemají spolu co říci, že spolu pouze bydlí v jednom domě. Žádný z účastníků se nesnažil odcizování zabránit a nepokoušel se situaci řešit, když každý měl jiné představy o životě. Intimně se účastníci naposledy stýkali před více než dvěma lety a od začátku roku 2022 už účastníci společně nehospodaří. V téže době si rozdělili prostory na bydlení tak, že každý má pro sebe svůj pokoj. Manželka už k manželovi ztratila citový vztah, u manžela po dvacetiletém soužitím ještě nějaký vztah k manželce zůstal. Účastníci si nepřejí spolu žít, žádný z nich nenavázal známost s jiným partnerem. 4. V souladu s ustanovením § 389 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních se soud pokusil o usmíření manželů, navrhl jim návštěvu manželské poradny a přerušení řízení, poukázal na délku trvání manželství, na vzájemnou pomoc a podporu manželů, dotázal se na možnost nápravy vztahů, na oživení vztahu a odpuštění. Oba účastníci však všechny tyto možnosti odmítli a shodli se na tom, že žádná náprava vzájemných vztahů mezi nimi již nepřipadá v úvahu. Žádný z nich již není ochoten pro zachování manželství učinit ničeho. 5. Při právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu je třeba si uvědomit, že do konce roku 2013 byly vztahy mezi manžely, včetně podmínek rozvodu upraveny zákonem o rodině č. 94/1963 Sb., avšak dnem 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon o rodině a nahradil tak jeho úpravu vztahů mezi manžely, včetně rozvodu. Soud v souladu s ustanovením § 3028 občanského zákoníku posoudil právní poměry týkající se práv osobních a rodinných, včetně podmínek rozvodu manželství již podle občanského zákoníku. Vznik manželství a práva a povinnosti účastníků z toho vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku posoudil soud podle předpisů dosavadních platných do konce roku 2013, tedy podle zákona o rodině. Vztahy mezi manžely jsou nyní upraveny v ustanovení § 687 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož mají manželé rovné povinnosti a rovná práva, jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Manželství je považováno ve smyslu § 655 občanského zákoníku za trvalý svazek muže a ženy, vzniklý podle zákona, a jeho hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Z toho vyplývá, že k rozvodu manželství je možné přistoupit jedině ze závažných důvodů. Obdobnou úpravu práv a povinností manželů obsahoval i zákon o rodině, účinný do konce roku 2013. Podmínky rozvodu manželství jsou nyní stanoveny v § 755 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud ve smyslu § 756 občanského zákoníku vždy zjišťuje existenci rozvratu manželství. 6. Z výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud závěr, že v manželství účastníků existuje již od začátku roku 2022, tedy po dobu jednoho a čtvrt roku, hluboký nesoulad, tedy rozvrat, který je již tak vážný a takové intenzity, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. S ohledem na současný postoj obou účastníků výše popsaný k možnosti usmíření lze pokládat jejich soužití za rozvráceno i nenapravitelné. 7. Soud v souladu s ustanovením § 756 občanského zákoníku zjišťoval i příčiny rozvratu manželství. Tyto spočívají v tom, že účastníkům se nepodařilo skloubit jejich povahové odlišnosti a představy o společném životě do té míry, aby byli schopni vytvořit stabilní a spokojené rodinné zázemí. Účastníci postupně přestali pečovat o svůj vzájemný vztah a rozvíjet ho, přestali se zajímat jeden od druhého, o to, jak každý z manželů soužití vnímá, jaké má potřeby a touhy. V důsledku toho se účastníci vzájemně zcela odcizili a přestali společně sdílet životní události. 8. Na základě všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že veškeré zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny, a proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 9. Soud dodává, že nebylo možné postupovat podle § 757 občanského zákoníku, neboť nebyla splněna jedna z podmínek tohoto ustanovení, spočívající v tom, že účastníci se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a popřípadě výživného pro dobu po rozvodu a uzavřeli o tom písemnou dohodu s úředně ověřenými podpisy. Účastníci sice předložili smlouvu o vypořádání majetkových vztahů pro dobu po rozvodu ze dne 8. 2. 2023, tato však neobsahovala zákonem stanovené náležitosti. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, když soud neshledal, že by okolnosti případu odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.