14 C 320/2023-79 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou ze dne 6. 9. 2023 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 56 565 Kč s příslušenstvím (obchodní úrok, zákonný úrok z prodlení) tak, jak je uvedeno ve výroku shora. Žalobu odůvodnil tím, že dne 14. 12. 2017 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 18. 12. 2017. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,86 % p. a. splácet v 60měsíčních splátkách ve výši 2 733 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2018. Žalovaná tak měla zaplatit žalobci celkem částku 163 980 Kč. 2. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladu a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z tohoto bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI. 3. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas a dostala se do prodlení u splátky [číslo] splatné dne 25. 10. 2018, a to v délce 65 dnů. K datu 30. 5. 2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 předmětné smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 46 164,28 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. 4. Žalobce uvedl, že do data zesplatnění úvěru žalobkyně uhradila celkem částku 86 398 Kč, a to v 8 splátkách od ledna 2018 do srpna 2019. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dále částku 16 500 Kč, a to ve 13 splátkách v období od června 2021 do ledna 2023. Žalovaná tak dle tvrzení žalobce uhradila ke dni podání žaloby částku 102 898 Kč. 5. Žalovaná se k soudnímu jednání bez omluvy nedostavila, proto soud jednal v její nepřítomnosti. Předvolání k jednání, které se konalo dne 4. 1. 2024, si žalovaná v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedla (fikce doručení podle § 49 odst. 4 o.s.ř.). Po uplynutí úložní doby byla tato písemnost vhozena dne 29. 11. 2023 do domovní schránky žalované. 6. Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Soud žalobu zamítl z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, a to za situace, kdy na straně žalované nemohlo dojít ani k bezdůvodnému obohacení (na základě plnění z neplatné smlouvy), neboť žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a ke dni podání žaloby žalovaná zaplatila žalobci celkem částku 102 898 Kč (tvrzení žalobce). V daném případě je nepoměr vzájemných plnění natolik velký, že na to, aby soud žalobu zamítl z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, nemusel provádět podrobnější dokazování. Rozsudek pro zmeškání soud nevydal, neboť nárok uplatněný v žalobě odporuje zákonu, příčí se dobrým mravům a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalovaná totiž od žalobce obdržela úvěr ve výši 50 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru, tvrzení žalobce), přičemž dle úvěrové smlouvy měla žalobci vrátit po 5 letech v 60měsíčních splátkách celkem částku 163 980 Kč. Takováto úvěrová smlouva je veskrze lichevní a nemůže požívat právní ochrany. Soud k absolutní neplatnosti této smlouvy ve smyslu § 1796 občanského zákoníku musí přihlédnout z úřední povinnosti. 9. Nejvyšší soud se otázkou tzv. lichevních smluv podle § 1796 občanského zákoníku zabýval například v rozsudku ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4665/2009 nebo v rozsudku ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 940/2022. Tato judikatura uvádí, že k právní kvalifikaci smlouvy jako lichevní je zapotřebí naplnění subjektivního a objektivního znaku lichvy. Objektivním znakem tzv. lichevní smlouvy je hrubý nepoměr vzájemných plnění. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021 při určení co se rozumí hrubým nepoměrem je třeba vycházet i z pravidla o neúměrném zkrácení, to je, že hrubým nepoměrem vzájemných plnění bude hranice přibližně od poloviny vzájemných plnění, od níž se soud odchýlí jen tehdy, budou-li pro to zvláštní důvody. Subjektivním znakem je pak existence některé tzv. subjektivní slabosti poškozeného posuzované k okamžiku uzavření smlouvy (například rozumová slabost, tíseň, lehkomyslnost, stav rozrušení nebo nezkušenost – výčet subjektivních znaků v § 1796 občanského zákoníku je pouze demonstrativní), přičemž alespoň jedna z nich musí být v konkrétním případě naplněna a ve vztahu k hrubému nepoměru musí být také v příčinné souvislosti. Současně musí být prokázáno zneužití tohoto stavu lichvářem, to je že vědomě těžil z takto nepříznivé situace na straně převodce. 10. V daném případě je nepoměr vzájemných plnění natolik veliký až zarážející, že z něj lze nepochybně dovodit minimálně lehkomyslnost a nezkušenost žalované při uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Žalobce si byl zřejmě této lehkomyslnosti a nevědomosti žalované dobře vědom a uzavřel s ní smlouvu, která je pro žalovanou téměř likvidační. V roce 2017, tedy v době uzavření úvěrové smlouvy, poskytovaly banky zcela běžně spotřebitelské úvěry úročené sazbou okolo 10 % p. a. Například soud shodou okolností rozhodoval stejného dne (4. 1. 2024) spor mezi žalobcem [právnická osoba] a dlužníkem ohledně nesplaceného úvěru pod sp. zn. 14 C 311/2023. V tomto případě poskytla Komerční banka žalovanému v roce 2021 úvěr ve výši 80 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal po dvou letech (24 splátek) s úrokem i všemi poplatky vrátit částku 87 916 Kč. V tomto případě činila zápůjční úroková sazba 7,90 % p. a. 11. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu o tíseň nejde pouze v případech, kdy je někdo ohrožen ve své fyzické či ekonomické existenci nebo prakticky donucen k určitému jednání, nýbrž postačí i taková vážná nesnáz, že strana přistoupí na lichevní smlouvy jako na„ menší zlo“, tíseň může existovat jen v představě poškozeného (například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 940/2022 a tam zmíněná komentářová literatura). 12. V rozsudku ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2885/2022 Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle kterého soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 13. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy podle § 1796 občanského zákoníku (lichevní smlouva) a vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobci částku 102 898 Kč, nemohlo na její straně vzniknout bezdůvodné obohacení, neboť od žalobce obdržela pouze částku 50 000 Kč. Bezdůvodné obohacení však vzniklo na straně žalobce, který bez právního důvodu obdržel od žalované navíc částku 52 898 Kč. Žalovaná by se proto mohla s úspěchem domáhat u soudu, aby jí žalobce tuto částku vrátil. 14. Soud dále rozhodl, že úspěšné žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť jí v tomto řízení žádné náklady nevznikly.