33 C 249/2025-77 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 6. 3. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 121 848,35 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2024, uzavřené mezi účastníky řízení. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, žalovaný se zavázal na poskytnutý úvěr měsíčně hradit splátky ve výši 2 633 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku ve výši 15,49 % ročně, a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15. 7. 2024. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 400 Kč. Dodatkem ke smlouvě si strany sjednaly splátkové volno splatné dne 15. 9. 2024 a dne 15. 10. 2024, kdy po dobu splátkového volna se úvěr nadále úročí. Žalovaný po uzavření smlouvy uhradil splátky splatné dne 15. 7. 2024 a 15. 8. 2024, následující splátky po splátkovém volnu již žalovaný neuhradil. Jelikož žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 22. 1. 2025. Žalobkyně si nárokuje jistinu ve výši 119 224,17 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný ke dni předcházejícímu zesplatnění ve výši 8 095,24 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 624,18 Kč, smluvní úrok ve výši 15,49 % ročně z dlužné jistiny od 22. 1. 2025 do 13. 2. 2025, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 14. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 1. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně na výzvu soudu podáním ze dne 1. 10. 2025 doplnila svá skutková tvrzení ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že shrnuté informace o majetkových poměrech žalovaného jsou uvedeny v potvrzení o prověření úvěruschopnosti, žalobkyně dále brala v potaz příjem žalovaného vyplývající z jeho zaměstnání, žalovaný jej uvedl ve výši 67 000 Kč, byl ověřen prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného, takto byl zjištěn ve výši 54 401 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že byla zkoumána taktéž výdajová stránka majetkových poměrů žalovaného, přičemž žalovaný uvedl své výdaje ve výši 26 000 Kč. Žalobkyně následně vypočetla, že disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného je ve výši 22 560 Kč a došla k závěru, že žalovaný je schopen splatit úvěr s měsíční splátkou ve výši 2 633 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaným bylo na poskytnutý úvěr plněno částkou ve výši 4 490,18 Kč, žalovaný dále uhradil částku 775,82 Kč na poplatek za zprostředkování, tj. celkem 5 266 Kč.4. Soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit společně s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 2 400 Kč, úrokem ve výši 15,49 % p.a. a RPSN 17,50 %, celkem částku 189 492,30 Kč, to vše nejpozději do 15. 6. 2030 ve formě měsíčních splátek po 2 633 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, splatnost první splátky byla sjednána ke dni 15. 7. 2024. Smlouva byla žalovaným podepsána prostřednictvím SMS kódu.6. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný řádně uhradil první dvě měsíční splátky po 2 633 Kč, a to dne 16. 7. 2024 a 15. 8. 2024, tj. celkem 5 266 Kč, splátky byly započteny ve výši 775,82 Kč na poplatek za zprostředkování, ve výši 775,83 Kč na jistinu a ve výši 3 714,35 Kč na smluvní úroky.7. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 14. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným si sjednali splátkové volno pro splátky připadající na den 15. 9. 2024 a 15. 10. 2024, strany si ujednaly, že během splátkového volna dál dochází k úročení o smluvní úrok8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovanému bylo ve dvou případech odmítnuto poskytnutí splátkového produktu, ve čtyřech případech byla žádost o splátkový produkt odvolána, ke dni pořízení výpisu měl žalovaný tři existující splátkové produkty a v dalších třech případech došlo již k ukončení splátkového produktu, přičemž se jednalo o ukončení předčasné, bez specifikace, kterou stranou byl kontrakt ukončen. Žalovaný měl dále jeden existující nesplátkový produkt, dvě odvolané žádost o kreditní kartu a dvě existující kreditní karty.9. Z výpisu z běžného účtu a potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byl dne 3. 6. 2024 poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, počáteční zůstatek na účtu byl ve výši -7 839,52 Kč.10. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že má čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 67 000 Kč, který je mu vyplácen zaměstnavatelem , právnická osoba, , organizační složka, žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním bytě nebo domě bez hypotéky, bezdětný, celkové výdaje žalovaný uvedl ve výši 26 000 Kč. Žalobkyní byl následně prostřednictvím bankovního výpisu ověřen příjem ve výši 54 401 Kč, žalovaný byl dále ověřen v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a v Centrální evidenci exekucí. Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný má úvěry v celkové výši 953 968 Kč, hradí splátky ve výši 15 677 Kč měsíčně.11. Z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS soud zjistil, že smlouva o úvěru byla podepsána dne 3. 6. 2024 SMS kódem, zaslaným na tel. č. , tel. číslo, .12. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil informace o poskytování spotřebitelských úvěrů žalobkyní na internetové stránce , Anonymizováno, .13. Z úvěrových podmínek soud zjistil, jaké jsou konkrétní práva a povinnosti stran úvěrové smlouvy.14. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila, a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě částky ve výši 129 943,59 Kč nejpozději do 31. 1. 2025, jejíž doručení žalobkyně doložila uvedením podacího čísla zásilky (, Anonymizováno, ), které bylo soudem ověřeno prostřednictvím služby Sledování zásilek , právnická osoba, .15. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 30. 1. 2024 do 30. 5. 2024 soud zjistil, že v předmětném období činil příjem žalovaného částku 533 034 Kč, z čehož 250 000 Kč bylo tvořeno dalšími poskytnutými finančními produkty, výdaje žalovaného v předmětném období činily částku 555 648 Kč.16. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 6. 2024 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o.z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr.21. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovaným jako spotřebitelem