41 C 235/2025-29 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu , adresa, -venkov dne 15. 9. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 30. 10. 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 950Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela s žalovanou elektronicky smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované bezhotovostně úvěr ve výši 8 950 Kč dne 6. 6. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úběr vrátit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalobkyně uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, uhradila pouze částku 2 000 Kč celkem. Závěrem tvrdila, že pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na , právnická osoba, a dále pak na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Podáním ze dne 30. 10. 2025 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět.3. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně v žalobě uvedla, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, po zvolení podmínek úvěru, podala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru. Následně byla zkoumána úvěruschopnost žalované, a to na základě informací od žalované a nahlížením do databází, např. insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Poté byl úvěr žalované poskytnut na bankovní účet, který žalovaná uvedla. Žalobkyně tvrdila, že poskytnutím úvěru, byla uzavřena úvěrová smlouva.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8 950 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit do 6. 7. 2024, včetně úroku ve výši 268,50 Kč a poplatku ve výši 3 222 Kč. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 12 440,50 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byly předsmluvní informace a všeobecné obchodní podmínky.6. Provedení příkazu k úhradě částky 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, dne 7. 5. 2024 bylo zjištěno z oznámení , právnická osoba, .7. Upomínkami ze dne 22. 7. 2024 a ze dne 9. 8. 2024 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byla žalovaná vyzvána dne 22. 7. 2025.8. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena z , právnická osoba, . na , právnická osoba, Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 9. 2024 byly postoupeny pohledávky na žalobkyni.9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou prostředky elektronické komunikace smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované částku 8 950 Kč na bankovní účet a žalovaná se zavázala úvěr splatit do stanoveného data, včetně úroku ve výši 268,50 Kč a poplatku ve výši 3 222 Kč. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 12 440,50 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů, který jí byly žalovanou poskytnuty, tyto údaje ověřovala ve veřejných databázích. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena.10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství.11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.13. V posuzovaném věci předložila žalobkyně k prokázání své aktivní legitimace smlouvu (o postoupení pohledávek uzavřenou dne 20. 9. 2024 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a CollectCZ s. r. o. jako postupníkem a smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2024 uzavřenou mezi , Anonymizováno, s. r. o. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že z pouhého číselného seznamu nelze vzít za prokázané, že předmětem postoupení na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2024 byla právě pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Za dané situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní v tom směru, že je aktivně legitimována ve sporu.14. Dále soud dospěl k závěru, že z listiny Oznámení o provedení příkazu k úhradě nelze mít za prokázané převzetí finanční prostředků žalovanou, neboť z této listiny vyplývá, že finanční prostředky byly odeslány na uvedený účet, jedná se však o jinou částku, než tvrdila žalobkyně a dále s poznámkou „půjčka“, což také nekoresponduje s tvrzeními žalobkyně. Soud doplňuje, že žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 21. 10. 2025, č. j. , spisová značka, , vyzvána k označení důkazů ohledně uzavření smlouvy a převzetí úvěru žalovanou, žalobkyně na výzvu soudu žádné důkazy neoznačila, a proto soud dospěl k závěru, že neunesla své důkazní břemeno, co se týče, jak uzavření úvěrové smlouvy, tak převzetí poskytnuté částky žalovanou.15. Podáním ze dne 30. 10. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, soud postupoval v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že řízení částečně zastavil (výrok I.).16. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části žalobu žalobkyně zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).17. Vzhledem k tomuto právnímu závěru se soud již nezabýval dalšímu náležitostmi, jako např. řádným prověřením úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III. rozsudku).