33 C 28/2026-55 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 11. 2025 domáhá zvýšení výživného na částku 11 000 Kč měsíčně, a to za dobu tří let zpětně od podání žaloby. V žalobě uvedla, že je dcerou žalovaného, studuje třetí ročník odborné školy, žalovaný dosud platí výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, tato částka je pro potřeby žalobkyně nedostatečná. Veškeré výdaje spojené se studiem, osobními potřebami, volnočasovými aktivitami apod. hradí matka žalobkyně.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že naposledy bylo výživné zvýšeno na částku 5 000 Kč měsíčně, žalovaný je zaměstnán u firmy , Anonymizováno, v , adresa, jako řidič kamionu, jeho měsíční příjem činí cca 27 000 Kč čistého plus cestovní náhrady. Žije s partnerkou v pronajatém bytě, měsíčně přispívá na domácnost a nájem 16 000 Kč. Platí výživné na dceru , jméno FO, , nar. 18. 7. 2012 ve výši 4 000 Kč měsíčně, toto bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Třebíči, č. j. , Anonymizováno, .3. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů, výpovědi žalobkyně a žalovaného.4. Z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 8. 2021, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 18 Co 323/2021 soud zjistil, že bylo rozhodnuto tak, že byl změněn rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 4. 2009. č. j. , spisová značka, , kterým bylo výživné stanoveno ve výši 2 000 Kč měsíčně, a to tak, že výživné bylo zvýšeno od 11. 3. 2018 na částku 3 000 Kč měsíčně, od 1. 9. 2019 na částku 4 500 Kč měsíčně a od 1. 1. 2021 na částku 5 000 Kč měsíčně. Dále bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 11. 3. 2018 do 31. 3. 2022 ve výši 96 677 Kč, a to do devíti měsíců od doručení rozsudku. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo zjištěno, že žalovaný má vyživovací povinnost ještě k dceři , jméno FO, , nar. 18. 7. 2012, při hodnocení příjmů žalovaného vycházel odvolací soud z úvahy, že příjem žalovaného tvoří nejen mzda vyplácená žalovanému zaměstnavatelem, ale rovněž nespotřebované cestovní náhrady, a to s přihlédnutím k destinacím, kam žalovaný jezdívá, v polovině vyplácených cestovních náhrad.5. Z potvrzení , Anonymizováno, , adresa, ze dne 19. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně je žákyní školy od 1. 9. 2023 do současnosti, nyní je žákyní 3. ročníku oboru kadeřník, v každém ročníku prospěla, závěrečná zkouška je plánována na červen 2026.6. Z žalobkyní předložených dokladů o výdajích bylo zjištěno, že v období od října 2025 do března 2026 zaplatila celkem částku 4 900 Kč za absolvovaná školení během studia v oboru kadeřník, v dubnu 2023 částku 9 000 Kč za pomůcky do školy, v září 2023 částku 1 200 Kč za adaptační kurz, počínaje od února 2026 platí částku 353 Kč měsíčně za životní a úrazové pojištění.7. Ze mzdových listů žalovaného u , právnická osoba, bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného (v podobě čisté mzdy a ½ nezdanitelných náhrad) činil v roce 2023 průměrně 31 890 Kč, v roce 2024 průměrně 33 517 Kč, v roce 2025 průměrně 34 356 Kč měsíčně a v roce 2026 (za leden a únor 2026) to bylo průměrně 39 466 Kč měsíčně.8. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že studuje učební obor kadeřník, a to od 1. 9. 2023, čeká ji závěrečná zkouška v červnu 2026, pak má v úmyslu mít letní prázdniny a do práce nastoupit v září 2026. Nadále bydlí s matkou, denně dojíždí do školy, a to autem, neboť autobusové spojení jí nevyhovuje časově. Od žalovaného nedostává nic nad rámec běžného výživného.9. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že výživné žalobkyni nenavyšoval proto, že na to neměl peníze, má také své aktivity, své výdaje, a to mj. cesty do zaměstnání, kdy z , adresa, dojíždí do , adresa, (cca 55 km), a to dvakrát až čtyřikrát týdně, podle délky služební cesty. Částka vyplácená na služebních náhradách se liší podle toho, kolik má cest, v lednu a v únoru měl hodně, ale např. v dubnu bude mít málo, protože musel k soudu a přišel tak o celý týden, méně má v době dovolených. Žije s partnerkou v pronajatém bytě, přispívá na domácnost a nájem 16 000 Kč, na druhou dceru platí výživné 4 000 Kč měsíčně.10. Podle § 910 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.11. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.12. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím právním závěrům. O výživném bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 8. 2021, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 18 Co 323/2021, tedy před 4 lety, v době, kdy byla žalobkyně žákyní osmého ročníku Základní školy , adresa, . V současné době je žalobkyně studentkou 3. ročníku , Anonymizováno, , adresa, v oboru kadeřník, připravuje se na závěrečné zkoušky v červnu 2026, kterými bude její studium ukončeno a od září hodlá nastoupit do zaměstnání. Žalobkyně se tedy i nadále připravuje na budoucí povolání, není schopna se sama živit, a proto vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni nadále trvá.14. Pokud jde o poměry žalovaného, pak příjem žalovaného byl v době posledního rozhodování v roce 2021 zjištěn ve výši cca 30 000 Kč, postupně dochází ke zvyšování příjmu žalovaného. Při posuzování výše příjmu žalovaného zohlednil soud čistou mzdu žalovaného a ½ nezdanitelných náhrad stejně tak, jako tomu bylo při posledním rozhodování o výživném. Soud nezohlednil poslední podstatné navýšení příjmu žalovaného od ledna 2026, neboť lze mít důvodně za to, že toto zvýšení je nevypovídající, neboť v lednu a únoru roku 2026 měl žalovaný vysoké nezdanitelné náhrady, které ale zřejmě budou v dalších měsících nižší a průměrný příjem tedy nebude tak vysoký.15. S ohledem na uplynutí doby od poslední úpravy výživného a s tím související skutečnost, že žalobkyně ukončila studium na základní škole, počínaje školním rokem 2023/2024 až do současné doby studuje na střední škole, v důsledku toho došlo nepochybně k navýšení odůvodněných potřeb žalobkyně, a zároveň dochází k postupnému zvyšování příjmů žalovaného, je na místě rozhodnout o zvýšení výživného.16. Žalobkyně navrhovala zvýšení výživného za dobu tří let zpětně od podání návrhu, tj. od 21. 11. 2022. Poslední rozhodnutí o výživném je datováno 15. 3. 2022, zároveň k výraznější změně poměrů a nárůstu odůvodněných potřeb na straně žalobkyně došlo nástupem na střední školu, tj. od 1. 9. 2023. Za dobu od 21. 11. 2022 do 31. 8. 2023 proto soud návrh žalobkyně na zvýšení výživného zamítl. Počínaje dnem 1. 9. 2023 soud zvýšil výživné na částku 5 900 Kč, počínaje dnem 1. 9. 2024 na částku 6 200 Kč a počínaje dnem 1. 9. 2025 na částku 6 400 Kč měsíčně. Tyto částky odpovídají zvýšeným odůvodněným potřebám žalobkyně a rovněž možnostem a schopnostem žalovaného, který vedle výživného na žalobkyni hradí dále výživné ve výši 4 000 Kč na dceru , jméno FO, , nar. 18. 7. 2012. Stanovená výše výživného odpovídá doporučující tabulce Ministerstva spravedlnosti s tím, že zároveň bylo zohledněno, že žalovaný nijak nepřispívá nad rámec běžného výživného.17. Žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné do té doby, dokud nebude schopna se sama živit, tj. do ukončení přípravy na budoucí zaměstnání. Žalobkyně ukončí přípravu na budoucí zaměstnání v červnu 2026, do zaměstnání hodlá nastoupit od září 2026, vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni tak trvá do 31. 8. 2026, neboť období prázdnin lze mít za přirozenou součást vstupu žalobkyně do pracovního života. Nastoupí-li žalobkyně do zaměstnání dříve, je povinna tuto skutečnost oznámit žalovanému a vyživovací povinnost žalovaného skončí dnem nástupu žalobkyně do zaměstnání.18. Výrokem III. byl stanoven nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2023 do 30. 4. 2026, který činí částku 36 400 Kč (za dobu od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024 nedoplatek 12x 900 Kč, za dobu od 1. 9. 2024 do 31. 8. 2025 nedoplatek 12x 1 200 Kč, za dobu od 1. 9. 2025 do 30. 4. 2026 nedoplatek 8x 1 400 Kč, tj. celkem 36 400 Kč). Nedoplatek bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.19. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, neboť žalobkyně požadovala zvýšení výživného z částky 5 000 Kč na částku 11 000 Kč, zvýšeno však bylo toliko na částku 6 400 Kč, žalobkyně je však studentkou střední školy, nemá vlastní příjem a jsou tak dány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř. pro to, aby jí povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému nebyla uložena.