33 C 340/2025-86 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 17. 9. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 349 367,46 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 2. 2024 a smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2024, obě uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce“). Právní předchůdce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru dne 15. 2. 2024, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 250 000 Kč, žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal právnímu předchůdci vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně a se smluvnímu poplatky, a to ve formě měsíčních splátek. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, v důsledku čehož právní předchůdce poskytnutý úvěr ke dni 13. 2. 2025 co do částky 253 760,58 Kč zesplatnil. Právní předchůdce žalovanému dále na základě smlouvy ze dne 22. 2. 2024 poskytl úvěr ve výši 110 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 12 % p.a. a smluvními poplatky, a to ve formě měsíčních splátek. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, v důsledku čehož právní předchůdce poskytnutý úvěr ke dni 13. 2. 2025 co do částky 108 581,77 Kč zesplatnil. Pohledávka z obou smluv o úvěru byla následně postoupena právním předchůdcem na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, s účinností ke dni 21. 5. 2025. Dlužná částka nebyla ani přes předžalobní upomínku uhrazena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne 23. 12. 2025 žalobkyně žalobu na výzvu soudu doplnila, že v případech obou smluv o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného v souladu se striktně zavedenými postupy právního předchůdce a zcela v souladu se zákonem. Žalobkyně ve věci smlouvy ze dne 15. 2. 2024 uvedla, že právním předchůdcem byl ověřen průměrný čistý příjem žalovaného za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy ve výši 15 243 Kč, žalovaný dále v žádosti o úvěr uvedl další měsíční příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč. Žalovaný po uzavření smlouvy ze dne 15. 2. 2024 uhradil částku 29 509,41 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že v případě smlouvy ze dne 22. 2. 2024 byl ověřen průměrný čistý příjem žalovaného za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy ve výši 15 243 Kč, žalovaný dále v žádosti o úvěr uvedl další měsíční příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč. Žalovaný následně na smlouvu ze dne 22. 2. 2024 uhradil částku 17 432,03 Kč. Závěrem svého podání žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do sazby smluvního úroku obou úvěrových mluv, a to co do výše 1,80 % p.a., žalobkyně tak nadále nárokovala smluvní úrok ve výši 10,20 % p.a.4. Soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise.5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet , Anonymizováno, ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 250 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci vrátit společně s úrokem ve výši 10,20 % p.a., ve formě měsíčních splátek splatných vždy k 25. dni v měsíci, v případě řádného splácení by žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkovou částku ve výši 386 802,16 Kč.6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet , Anonymizováno, ze dne 22. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 110 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci vrátit společně s úrokem ve výši 10,20 % p.a., ve formě měsíčních splátek splatných vždy k 25. dni v měsíci, v případě řádného splácení by žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkovou částku ve výši 154 540,14 Kč.7. Z žádosti o úvěr ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný podal žádost o úvěr ve výši 250 000 Kč, ve které uvedl svůj průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce ve výši 15 243 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč a měsíční náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, má základní vzdělání a je svobodný.8. Z žádosti o úvěr ze dne 22. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný podal žádost o úvěr ve výši 110 000 Kč, ve které uvedl svůj průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce ve výši 15 243 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč a měsíční náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, má základní vzdělání a je svobodný.9. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, jakým konkrétním výpočtem právní předchůdce dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalovaného.10. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného potvrdil čistý průměrný měsíční příjem za tři předcházející měsíce ve výši 15 243 Kč.11. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla na základě smlouvy ze dne 15. 2. 2024 poskytnuta částka 250 000 Kč, přičemž žalovaný následně uhradil částku ve výši 29 509,41 Kč, dále soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne 22. 2. 2024 byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 110 000 Kč, přičemž žalovaný na úvěrovou smlouvu následně uhradil částku 17 432,03 Kč. Žalovanému byla celkem poskytnuta částka ve výši 360 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil částku 46 941,44 Kč.12. Z oznámení o prohlášení úvěrů splatných ze dne 14. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce poskytnuté úvěry ke dni 13. 2. 2025 co do částky 108 581,77 Kč a co do částky 253 760,58 Kč.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce platně postoupil pohledávky ze smluv o úvěru na žalobkyni ke dni 21. 5. 2025.14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.15. Z předžalobních výzev ze dne 25. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 403 794,55 Kč, a to ve lhůtě do 9. 9. 2025, odeslání dne 25. 8. 2025 žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem.16. Žalobkyně dále předložila dohodu mezi žalobkyní a právním předchůdcem a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud nezjistil nic pro věc podstatného.17. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi právním předchůdcem a žalovaným byla dne 15. 2. 2024 a 22. 2. 2024 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o.z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdce vystupoval v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byly smlouvy o spotřebitelském úvěru platně uzavřeny, tedy zda právní předchůdce před uzavřením těchto smluv s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr.22. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce nedostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvy se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žal