34 C 351/2025-83 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24.220,26 Kč s příslušenstvím. Žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkovém čerpání finančních prostředků 11.739,- Kč, který se žalovaný zavázal uhradit. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetových stránek žalobce. Úvěr čerpal žalovaný bezhotovostně na svůj bankovní účet. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, čímž žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, která představuje celkem 68,84 Kč. Ke způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce odkázal na dokument „úvěruschopnost“.Podáním ze dne 8. 1. 2026 žalobce doplnil, že zjištěná výše měsíčního příjmu 8.252,- Kč dle názoru žalobce umožňuje bezproblémové splácení poskytnutého úvěru. Žalovaný celkem na úvěr uhradil 7.236,44 Kč.Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.Skutková zjištění učinil soud z listinných důkazů.Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru a všeobecné obchodní podmínky včetně předpisu splátek a formulář předsmluvních informací, kdy tyto listiny prokazují uzavření úvěrové smlouvy. Dle přehledu transakcí ve spojení se sdělením banky a výpisem z účtu čerpal žalovaný úvěr v celkové částce 11.739,- Kč.Dle výpisu posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 8.252,- Kč, kdy žalovaný však sám uvedl měsíční příjem 75.000,- Kč, výdaje na půjčky 1.400,- Kč měsíčně, výdaje na bydlení 400,- Kč měsíčně a další měsíční výdaje 900,- Kč a 100,- Kč. Disponibilní příjem byl stanoven na částku 3.100,- Kč a vypočítané minimální výdaje na částku 5.120,- Kč.Ze souhrnného výpisu z účtu žalovaného je zjevné, že příjmová stránka žalovaného je tvořena mimo jiné opakovanými úvěry od nebankovních subjektů (např. společnost , právnická osoba, .).Z tabulky „identifikované příjmy“ soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.Emailem ze dne 14. 4. 2025 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 24.325,26 Kč, dopisem ze dne 29. 8. 2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po provedeném dokazování a pod podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce dostatečným způsobem neprověřil úvěruschopnost žalovaného za situace, kdy vycházel zejména z údajů, které uvedl sám žalovaný, tyto však nejsou jakkoliv doloženy. Soud konstatuje, že žalobce si měl od žalovaného vyžádat skutečné a pravdivé informace stran jeho příjmů a výdajů, které následně měly být ze strany žalobce s odbornou péčí vyhodnoceny a důkladně prověřeny. Posouzení úvěruschopnosti je zcela nedostatečné, neboť ze strany žalobce nebyly hodnoceny reálné doložené příjmy a výdaje žalovaného, avšak toliko příjmy a výdaje uvedené přímo žalovaným, které odpovídat reálným příjmům a výdajům mohou, ale taky nemusí. V posuzovaném případě se navíc jedná o výdaje uváděné ve zjevně nepřiměřeně nízkých částkách, když ze souhrnného výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný má řadu dalších závazků u nebankovních poskytovatelů úvěrů. Povinností žalobce bylo řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného již před uzavřením úvěrové smlouvy.Soud proto uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobce dostatečně zkoumána a prověřována, žalobce tak nesplnil svou povinnost, jež mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobce nedostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného, je třeba na předmětnou smlouvou hledět ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným jako na neplatnou ve smyslu shora citovaného ustanovení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srov., pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelskémúvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020, dále totožně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2024, č. j. 6 As 8/2023-57).Žalovaný je tak povinen vrátit žalobci pouze jistinu ve výši 11.739,- Kč, na kterou uhradil dle tvrzení žalobce 7.236,44 Kč, rozdíl těchto částek činí 4.502,56 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud proto přiznal žalobci právo na úhradu částky 4.502,56 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občasného soudního řádu. Procesní neúspěch žalobce ve věci (82 % představující částku 20.866,34 Kč při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu) přesahuje procesní úspěch žalobce (18 % představující částku 4.502,56 Kč při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu), žalovanému tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 %. Jelikož žalovanému náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).Žalobce uhradil za žalobní návrh soudní poplatek 970,- Kč, kdy s ohledem na položku 2.2. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí poplatek za řízení 1.000,- Kč. Soud proto uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov doplatek soudního ve výši 30,- Kč.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody