34 C 42/2026-78 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím. Žalobce poskytl žalované úvěr v celkovém čerpání finančních prostředků , částka, , který se žalovaná zavázala uhradit. Úvěr čerpala žalovaná bezhotovostně na svůj bankovní účet. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, čímž žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, která představuje celkem , částka, . Ke způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce odkázal na dokument „úvěruschopnost“.Podáním ze dne , datum, žalobce doplnil, že zjištěná výše měsíčního příjmu , částka, dle názoru žalobce umožňuje bezproblémové splácení poskytnutého úvěru. Žalovaná celkem na úvěr uhradila , částka, .Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaná nevyjádřila, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.Skutková zjištění učinil soud z listinných důkazů.Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru, formuláře předsmluvních informací a tabulku výpisu BankID, kdy tyto listiny prokazují uzavření úvěrové smlouvy. Dle přehledu transakcí ve spojení se sdělením banky čerpala žalovaná úvěr v celkové částce , částka, ..Dle výpisu posouzení úvěruschopnosti ve spojení se souhrnným výpisem z účtu vycházel žalobce z měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, , kdy žalovaná uvedla měsíční příjem , částka, , výdaje byly stanoveny v částce , částka, jakožto vypočítané minimální výdaje namísto ověření skutečných výdajů žalované. Disponibilní příjem žalované byl vypočten v částce , částka, .Z tabulky „identifikované příjmy“ soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.Emailem ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky , částka, , dopisem ze dne , datum, vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě před podáním žaloby.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po provedeném dokazování a pod podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce dostatečným způsobem neprověřil úvěruschopnost žalované za situace, kdy vycházel zejména z údajů, které uvedla sama žalovaná, tyto však nejsou jakkoliv doloženy. Soud konstatuje, že žalobce si měl od žalované vyžádat skutečné a pravdivé informace stran jejích příjmů a výdajů, které následně měly být ze strany žalobce s odbornou péčí vyhodnoceny a důkladně prověřeny. Posouzení úvěruschopnosti je zcela nedostatečné, neboť ze strany žalobce nebyly hodnoceny reálné doložené příjmy žalované, avšak toliko příjmy uvedené přímo žalovanou, které odpovídat reálným příjmům mohou, ale taky nemusí. V posuzovaném případě navíc skutečné výdaje žalované vůbec zkoumány nebyly. Povinností žalobce bylo řádně prověřit úvěruschopnost žalované již před uzavřením úvěrové smlouvy.Soud proto uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobce dostatečně zkoumána a prověřována, žalobce tak nesplnil svou povinnost, jež mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobce nedostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost žalované, je třeba na předmětnou smlouvou hledět ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou jako na neplatnou ve smyslu shora citovaného ustanovení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srov., pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne , datum, sp. zn. 27 Co 12/2020, dále totožně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2024, č. j. 6 As 8/2023-57).Žalovaná je tak povinna vrátit žalobci pouze jistinu ve výši , částka, , na kterou uhradila dle tvrzení žalobce 11.007,30 (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Soud proto žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občasného soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikožžalované náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Žalobce uhradil za žalobní návrh soudní poplatek , částka, , kdy s ohledem na položku 2.2. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí poplatek za řízení , částka, . Soud proto uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov doplatek soudního ve výši , částka, .Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.