11 C 203/2020-24 — Okresní soud v Blansku

Žalobce se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky [částka] z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou žalobce poskytl žalované úvěr [částka], přičemž žalovaná měla poskytnutou částku včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši [částka] splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši [částka], svou povinnost však splnila pouze částečně, když uhradila pouze [částka]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Smlouvou ze dne [datum], [číslo] žalobce poskytl žalované úvěr [částka] a žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši [částka] splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši [částka] počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Tyto skutečnosti vyplývají ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaná zaplatila pouze částku [částka]. Dluh z citované smlouvy aktuálně činí [částka]. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který měla žalobci splatit v 60 splátkách. Ujednaný poplatek za sjednání smlouvy je odměnou věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Vzhledem k tomu, že sjednaný poplatek lze interpretovat jako cenu zápůjčky a byl ve smlouvě jasně a srozumitelně uveden, není podle § 1813 o. z. v kompetenci soudu jeho výši přezkoumávat. Jelikož žalovaná sjednanou částku nezaplatila a aktuálně dluží [částka], uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. V důsledku prodlení žalované se zaplacením vzniklo žalobci dále právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., ode dne následujícího po dni, kdy měla být částka uhrazena. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud žalobě v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], představující zaplacený soudní poplatek.