11 C 37/2022-25 — Okresní soud v Blansku

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný se ve smyslu § 3 odst. 4 z.č. 348/2002 Sb. považuje za poplatníka televizního poplatku, čímž mu ze zákona vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když nezaplatil televizní poplatky za období specifikované v rozpisu dluhu žalovaného. Žalovaný tedy dluží žalobci k dnešnímu dni celkem částku [částka] s příslušenstvím. Žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil, přestože se žalovaný s výzvou seznámil, či se objektivně s výzvou seznámit mohl. S ohledem na shora uvedené žalovaný žalobci dluží za měsíce listopad [rok] až prosinec [rok] celkovou částku ve výši [částka]. Žalovaný uvedl, že dům na ulici [ulice a číslo], [obec], v dané době neobýval ani nevlastnil. Povinnost žalovaného jako fyzické osoby platit televizní poplatek je dána ust. § 3 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „zákon“), měsíční výše televizního poplatku je stanovena v ust. § 6 zákona, a to částkou [částka], splatnost poplatku se opírá o ust. § 7 zákona, přičemž poplatek je splatný nejpozději do každého 15. dne každého kalendářního měsíce. Dle ust. § 10 zákona nezaplatí-li poplatník dlužné poplatky ani na základě výzvy, je žalobce oprávněn domáhat se svého práva u soudu. Povinnost hradit poplatek se váže k vlastnictví TV přijímače, nikoliv k adrese pobytu, žalovaný neprovedl žádnou změnu své evidence, neodhlásil se z ní, jeho povinnost hradit poplatek tak trvala. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný se považuje § 3 odst. 4 z.č. 348/2002 Sb. za poplatníka televizního poplatku. Z detailu dluhu žalovaného vyplývá, že žalovaný nezaplatil televizní poplatek ve výši [částka] měsíčně v období listopad [rok] až prosinec [rok], celkem za [anonymizováno] měsíců. Žalobce ho proto dopisem vyzval k úhradě dlužné jistiny [částka] a úroků z prodlení ve lhůtě 15 dnů, žalovaný však dluh přesto nezaplatil. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaný dluží žalobci na televizních poplatcích za uvedené období částku [částka], proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství - požadovaného zákonného úroku z prodlení, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku, odůvodněném dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. II. výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve sporu plně úspěšný, proto soud uložil žalovanému (vycházeje z konstantní judikatury Ústavního soudu, např. sp. zn. II. ÚS 405/14 a II. ÚS 1727/14) povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], z čehož náhrada za zaplacený soudní poplatek činí [částka]. Dále soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení za 3 úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. v celkové výši [částka] za sepsání žaloby a předžalobní výzvu, a vyjádření, za což mu náleží 3x paušální náhrada dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky á [částka].