3 C 159/2022-28 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 510 Kč s tím, že dne [datum] při jízdě na lince [anonymizováno] hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa]) se žalovaná nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po něm právní předchůdce žalobkyně požadoval jízdné ve výši 10 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], postoupil pohledávku žalobkyni. 2. Soud se nejprve zabýval svou mezinárodně právní příslušností a dospěl k závěru, že mezinárodní soudní příslušnost českých soudů vyplývá z článku 7 odst. 1 písm. a), b) nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2002 ze dne [datum] (nařízení Brusel I bis). Závazek, který je předmětem řízení v projednávané věci, je závazkem z přepravní smlouvy a ve smyslu nařízení Brusel II bis je službou. Pojem služby je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu. S ohledem na místo poskytnutí služby na území České republiky, je k projednání sporu dána pravomoc českých soudů. Předmětná smlouva nepodléhá ustanovení oddílu 4 nařízení Brusel I bis, který váže mezinárodní příslušnost u žalob proti spotřebiteli na bydliště spotřebitele, neboť se nejedná o žádný z případů uvedených v čl. 17 nařízení Brusel II bis. Rozhodným právem je dle čl. 4 odst. 1 písm. a), b) nař. Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 (Řím I) právo české. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], [IČO], [anonymizováno] [adresa]), a to dne [datum] na lince [číslo] trolejbusu. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného činí 10 Kč a výše přirážky k jízdnému byla přepravcem stanovena na 1 500 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], [IČO], [anonymizováno] [adresa], postoupil pohledávku žalobkyni. 6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: Podle § 37 odst. 5 zákona číslo 266/1994 Sb. o drahách ve znění účinném ke dni kontroly je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému Podle odst. 6 téhož ustanovení stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách; výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Podle § 7 odst. 3, 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve znění pozdějších předpisů platí cestující jízdné před nástupem do vozidla a dopravce mu za zaplacené jízdné vydá jízdenku. Platí-li cestující jízdné po nástupu do vozidla, dopravce mu vydá jízdenku ve vozidle nebo zajistí, aby takto zaplacené jízdné bylo zaevidováno odbavovacím systémem. Nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 8. Podle § 1958 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Žalovaná se při jízdě prostředkem veřejné dopravy neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, proto je podle výše citovaných předpisů povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.