12 C 55/2023-22 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobce domáhá ochrany rušené držby (vlastnického práva k nemovitostem - rodinnému domu [adresa] stojícímu na pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. 2. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci jsou každý vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] zároveň jsou spoluvlastníky rodinného domu [adresa], stojícího na pozemku parc. [číslo] který náleží do jejich zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Žalobce uvedl, že žalovaná se z rodinného domu odstěhovala v srpnu roku [rok] za účelem soužití s novým partnerem. Od té doby užívá nemovité věci výlučně žalobce, který zároveň hradí veškeré náklady na bydlení a údržbu nemovitostí. V současné době žalobce sdílí domácnost s těhotnou družkou. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum]. Aktuálně probíhá u [název soudu] mezi účastníky řízení o vypořádání společného jmění manželů a spoluvlastnictví, kde oba účastníci požadují, aby byly nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, panuje však neshoda o výši vypořádacího podílu. Dne [datum] vnikla žalovaná svémocně do rodinného domu [adresa], aniž by svou přítomnost žalobci předem oznámila, a odvezla některé věci pro společnou nezletilou dceru účastníků, v čemž žalobce spatřuje zásah do jeho držby. Žalovaná zároveň vyhrožuje žalobci, že do domu začne opět jezdit a vystěhuje všechny věci, které nepatří žalobci. Žalobce se proto obává dalšího zasahování do pokojného stavu užívání nemovitých věcí. 3. Žalovaná se ke dni vydání tohoto usnesení k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci postupoval dle § 177 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, není třeba nařizovat jednání. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí a z úřední činnosti (spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že žalobce a žalovaná jsou každý vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zároveň jsou spoluvlastníky rodinného domu [adresa] stojícího na pozemku parc. [číslo] který náleží do jejich (zaniklého a dosud nevypořádaného) společného jmění manželů. Dle tvrzení žalobce se žalovaná z domu v srpnu roku [rok] odstěhovala a v domě zůstal bydlet jen žalobce, který tam žije dosud se svou družkou. 6. Z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Ze spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že od [datum] je zde vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví, kde oba účastníci navrhují, aby byly nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalobce. Žalovaná si na nemovité věci nárok nečiní, požaduje pouze zaplatit vypořádací podíl. 7. Z obsahu komunikace vedené v aplikaci whatsapp dne [datum], jejíž fotokopii žalobce předložil k důkazu, vyplývá, že žalovaná se společnou dcerou [jméno] vnikla do rodinného domu účastníků, aniž by to žalobci předem oznámila, a odvezla některé dceřiny věci; uvedla přitom mj.:„ Mám ti dávat vědět, že chci do svého domu? Kdybys byl doma, [anonymizováno] by tam nešla.“. K tvrzení o tom, že žalovaná vyhrožuje žalobci, že do domu začne opět jezdit a vystěhuje všechny věci, které žalobci nepatří, žalovaná v konverzaci mimo jiné uvedla:„ V tom domě rozhodně žádná rodina do chvíle, než bude vyrovnán anebo prodán, žít nebude…. Máš na to čas, tak se podle toho zařiď. Pokud dům nevypořádáš, budeme tam jezdit a opakuji, žádné dítě tam nikdo tolerovat nebude.“ 8. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce dlouhodobě užívá předmětné nemovité věci výlučně pro potřeby své a své družky, žalovaná dům nijak nevyužívala a ani o to do budoucna nejevila zájem, z domu se odstěhovala. Nárok na užívání bytu si znovu začala činit až od ledna letošního roku, kdy bez souhlasu žalobce vstoupila do domu [adresa] a zároveň písemně upozornila na svůj záměr do domu svévolně vstupovat i nadále. 9. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalovaná uvedeným jednáním žalobce svémocně ruší v držbě jeho (spolu) vlastnického práva. 10. Podle § 176 o. s. ř. se ustanovení § [číslo] použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. 11. Podle § 177 odst. 1. o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. 12. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 13. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. o věci samé rozhoduje soud usnesením. 14. Podle § 988 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. 15. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. 16. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 17. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. 18. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z žalobcem předložených listin vyplynulo, že dne [datum] vnikla žalovaná do rodinného domu, aniž by svou přítomnost žalobci předem oznámila a prostřednictvím aplikace whatsapp také sdělila žalobci, že má v úmyslu začít do domu opět jezdit, v čemž žalobce spatřuje zásah do jeho držby vlastnického práva. Žalobu žalobce podal dne [datum], tedy v zákonem stanovené prekluzivní subjektivní šestitýdenní a objektivní roční lhůtě, k jejichž dodržení soud přihlédl z úřední povinnosti. 19. Žalobce v řízení doložil (osvědčil), že účastníci jsou každý vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zároveň jsou spoluvlastníky rodinného domu [adresa], stojícího na pozemku parc. [číslo] který náleží do jejich společného jmění manželů. Z tohoto stavu je nutné vycházet až do doby vypořádání společného jmění, případně podílového spoluvlastnictví. Rušení držby je však možné i mezi„ spoludržiteli“ v případě, že jde o svémocnou změnu existujícího způsobu užívání nebo vypuzení z držby (srov. [příjmení], E., Králík, M., [příjmení], V., [příjmení], V. Realitní právo. Praha: C. H. Beck, 2. vydání, 2018, s. 685). 20. Od doby, kdy se žalovaná z domu [adresa] odstěhovala (tato skutečnost vyplývá z žaloby podané žalovanou ve věci sp. zn. [spisová značka]), drží vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem pouze žalobce, který nemovité věci výlučně užívá, v domě bydlí. Poté, co se žalovaná z domu odstěhovala, nejevila nadále zájem se zde zdržovat, držbu svého vlastnického práva tak nevykonává. Navíc v řízení sp. zn. [spisová značka] o vypořádání společného jmění a spoluvlastnictví žalovaná nikdy nenavrhovala přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví, naopak souhlasí s přikázáním nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobce, který nese veškeré náklady spojené s užíváním předmětných nemovitých věcí. 21. Vlastnické právo je majetkové právo, které je předmětem držby (§ 988 odst. 1 o. z.), a tím i ochrany držby. V předmětné věci je žalobce držitelem (spolu) vlastnického práva k výše uvedeným nemovitým věcem, neboť obsah tohoto práva vykonával. Za tohoto stavu žalovaná vstoupila svémocně do předmětné nemovité věci (domu [adresa]) a poté sdělila žalobci svůj záměr činit tak opakovaně. Ani skutečný vlastník (či v daném případě spoluvlastník) přitom nemůže svémocně rušit držbu jiného. 22. Žalobce soudu doložil (osvědčil), že je posledním držitelem vlastnického práva a současně, že ze strany žalované dochází ke svémocnému rušení (bez jakéhokoliv zákonného či smluvního podkladu) této držby, a to neohlášeným vstupem do domu [adresa], a hrozbou dalších zásahů a dochází tak ke svémocné změně existujícího způsobu užívání. Lze proto konstatovat, že soud zjistil poslední držbu žalobce i její svémocné rušení žalovanou (§ 178 o. s. ř.), a proto návrhu žalobce zcela vyhověl a výrokem I. tohoto usnesení žalované uložil povinnost zdržet se ve prospěch žalobce rušení držby předmětných nemovitých věcí. 23. O náhradě nákladů řízení (výrok II. usnesení) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 356 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhláš