11 C 237/2024-35 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit mu částku 12 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne , datum, s původním věřitelem , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Původní věřitel uzavřel dne , datum, s , Anonymizováno, ., smlouvu o prodeji části závodu, následně , Anonymizováno, , postoupil smlouvou z , datum, pohledávku na , právnická osoba, , a ta dne , datum, postoupila pohledávku na žalobce, žalovanému tato skutečnost byla písemně oznámena. Podle smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr s příslušenstvím, a to ve 13 měsíčních splátkách. Původní věřitel svůj závazek po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného splnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl dne , datum, , což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhá zaplacení zákonných úroků z prodlení a sjednaného smluvního úroku ve výši 25,85 % ročně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele (, právnická osoba, ) poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8 760 Kč, ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od původní věřitelky po posouzení úvěruschopnosti převzala při podpisu smlouvy v hotovosti 12 000 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl své příjmy a výdaje, které doložil výplatními páskami, dohodou o provedení práce, čestným prohlášením. Smlouvou o prodeji části závodu ze dne , datum, původní věřitel převedl pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příloh bylo prokázáno, že pohledávka byla dále postoupena na , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, žalobci, žalovanému byla tato skutečnost písemně oznámena. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který žalovaný čerpal ve shora uvedené výši. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Celý dluh se stal splatným dne , datum, . V souladu s § 2399 o. z. a se smlouvou tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobci poskytnuté plnění (jistinu). Žalobci náleží po celou dobu trvání smlouvy - až do zaplacení celé jistiny dluhu (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.) smluvní úrok, účtovaný ve sjednané sazbě 25,85 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč. Ujednaný úrok je odměnou věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Vzhledem k tomu, že jej lze interpretovat jako cenu zápůjčky a byl ve smlouvě jasně a srozumitelně uveden, není podle § 1813 o. z. v kompetenci soudu jeho výši přezkoumávat. Jelikož žalovaný zůstatek dluhu ve výši 12 000 dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem. Řádným neplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, proto věřiteli v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení. Žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.).8. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.