3 C 220/2023-41 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za dodávky elektřiny v období od , datum, do , datum, do odběrného místa na adrese: , adresa, . Žalovaný však dluh doposud nevyrovnal, zaplatil pouze částku , částka, .2. V posuzovaném případě se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť je uplatněn nárok ze smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi státním příslušníkem Bulharska a společností se sídlem v České republice, založené dle práva České republiky. Za této situace je pro posouzení pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu nutno užít přímo aplikovatelné Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Brusel I bis (dále jen Nařízení). Podle čl. 4 bod 1 Nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 18 bod 2. Nařízení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle konstantní judikatury (srov. mutatis mutandis zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) se pravidla mezinárodní příslušnosti zakotvená v čl. 16 odst. 2 nařízení Rady (ES) ze dne 22. 12. 2000, č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nyní čl. 18. bod 2 Nařízení č. 1215/2012), se uplatní v případě žaloby směřující proti spotřebiteli, pokud má spotřebitel bydliště na území některého z členských států, popř. pokud na území některého z členských států měl své poslední známé bydliště, a to bez ohledu na jeho státní příslušnost. Žalovaný byl podle žalobkyní předložených listin stranou smlouvy o dodávce elektřiny; smlouvu uzavřel jako spotřebitel, ze smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalované. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště v České republice. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o žalobu, kterou podal smluvní partner proti spotřebiteli, je na místě pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti soudů aplikovat čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. Podle něj může být žaloba podána pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. Soud nezjistil žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by měl žalovaný bydliště v jiném členském státě, ani skutečnosti, které by mu umožnily dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie (což je případ, kdy by se pro posouzení mezinárodní příslušnosti českých soudů použil článek 4 nařízení Brusel I). Nařízení Brusel I bis, včetně čl. 18 odst. 2, se proto použije i na takové případy, kdy soudy nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud žalovaný (spotřebitel) své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (srov. mutatis mutandis zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014 ze dne 25. června 2014). Soud proto dospěl k závěru, že je soudem mezinárodně příslušným k projednání daného sporu dle článku 18 Nařízení Brusel I bis ve spojení s ust. § 84 a § 85 o. s. ř. Rozhodným právem je dle čl. 6 odst. 1 písm. a) nař. Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 (Řím I) právo české.3. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka ponechal rozhodnutí na posouzení soudu, zda závazkový vztah byl platně uzavřen a zda bylo řádně dle této smlouvy plněno.4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne , datum, byla mezi účastníky řízení podepsána smlouva označená „Smlouva na elektřinu“, ze které vyplývá, že žalobkyně se zavázala umožnit odběr elektrické energie v odběrném místě , adresa, a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektřiny zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s , právnická osoba, podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy.5. Z faktury č. , číslo, vystavené dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky , částka, za dodávky elektřiny do odběrného místa , adresa, v období od , datum, do , datum, , a to se splatností do , datum, . Z faktury č. , číslo, vystavené dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky , částka, za dodávky elektřiny do odběrného místa , adresa, v období od , datum, do , datum, , a to se splatností do , datum, ., Z faktury č. , hodnota, vystavené dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky , částka, za dodávky elektřiny do odběrného místa , adresa, v období od , datum, do , datum, , a to se splatností do , datum, ., Z faktury č. , hodnota, vystavené dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky , částka, za dodávky elektřiny do odběrného místa , adresa, v období od , datum, do , datum, , a to se splatností do , datum, . a Z faktury č. , hodnota, vystavené dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky , částka, za dodávky elektřiny do odběrného místa , adresa, v období od , datum, do , datum, , a to se splatností do , datum, . Ve fakturách byl specifikován vždy počáteční a konečný stav měřičů elektrické energie, a to ve vysokém tarifu a v nízkém tarifu.6. Žalovaný však zaplatil pouze částku , částka, .7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen energetického zákona) ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku ze zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou.8. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Podle § 49 energetického zákona měření v přenosové soustavě zajišťuje provozovatel přenosové soustavy a v distribuční soustavě příslušný provozovatel distribuční soustavy. Měřením se zjišťuje množství dodané nebo odebrané činné nebo jalové elektřiny a jeho časový průběh. U zákazníků odebírajících elektřinu ze sítí nízkého napětí může být časový průběh nahrazen typovým diagramem dodávek. (5) Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy zajistí jednotlivé části měřicího zařízení proti neoprávněné manipulaci. (9) Vznikla-li pochybnost o správnosti údajů měření nebo byla-li zjištěna závada na měřicím zařízení, je provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy povinen na základě písemné žádosti dotčeného účastníka trhu s elektřinou do 15 dnů od jejího doručení vyměnit měřicí zařízení a do 60 dnů zajistit ověření správnosti měření.10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně dodávala v období od , datum, do , datum, do sjednaného odběrného místa žalovanému elektřinu. Množství dodané elektřiny bylo měřeno v souladu s platnou vyhláškou o měření elektřiny (vyhláška č. 359/2020 Sb.), proti jehož správnosti nebylo žádných námitek, a žalovanému bylo v souladu se smlouvou vyúčtováno fakturami. Žalovaný však nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal.11. Soud pokazuje i na ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. (v návaznosti na ust. § 2053 o. z.), které spojuje s částečným plněním závazku uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i „zbytek závazku“. S účinkem uznání závazku (§ 2053 o. z.) je pak spojen přenos důkazního břemene o existenci uznaného závazku i o jeho výši na dlužníka.12. Žalovaný částečně plnil, proto soud zvažoval, je