11 C 352/2025-68 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 209 532,89 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , a společností , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, ., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Společnost , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, . se společností , právnická osoba, . ze dne , datum, . Banka uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 17,10 % p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Konečná výše úvěru byla poskytnuta dle výpisu z účtu ve výši 249 000 Kč. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, přistoupila banka v souladu s Produktovými podmínkami dne , datum, k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak získáním informací od spotřebitele, tak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 206 415,89 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 20 267,05 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 441,74 Kč a z dlužných poplatků ve výši 3 117 Kč.2. Žalovaný ve věci podal podání označené jako „odpor“, v omluvě z jednání požádal o splátkový kalendář (ale svoji žádost nijak neodůvodnil ani nedoložil), a dále se ve věci nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Rámcovou smlouvou č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že ji uzavřel žalovaný s , právnická osoba, ., dne , datum, a jejím předmětem bylo poskytování bankovních služeb. Návrhem na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, ze dne , datum, a Akceptací návrhu ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , dne , datum, smlouvo o úvěru, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 249 000 Kč za účelem předčasného splacení tří existujících konsolidovaných půjček žalovaného u společnosti , právnická osoba, ., se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 17,10 % p.a., poplatek za poskytnutí půjčky 458 414,61 Kč, na dobu 96 měsíců, celková měsíční splátka bez pojištění 4 777 Kč, s pojištěním schopnosti splácet půjčku splátka ve výši 5 151 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., Produktové obchodní podmínky a Sazebník. Z listiny označené jako Potvrzení o změně osobních údajů z , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 30 500 Kč, je ženatý, bydlí v pronajatém domě/bytě, má středoškolské vzdělání, počet osob v domácnosti: 1, žádné vyživované děti, že splácí úvěry ve výši 6 500 Kč měsíčně, výdaje na živobytí činí 14 000 Kč, rodinné výdaje žádné. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že banka ověřila příjem žalovaného podle plateb připisovaných na jeho účet (výpis z běžného účtu žalovaného), jím deklarované výdaje navýšila, a po vyhodnocení všech kritérií dospěla k závěru, že je schopen půjčku splácet. Banka zjišťovala dále splátkové zatížení žalovaného z úvěrových registrů, započetla výdaje na bydlení a životní náklady. Potvrzeními o zavření úvěrových účtů ze dne , datum, a výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno, že banka úvěr dle smlouvy z , datum, poskytla a uzavřela konsolidované půjčky jako splacené. Přehledem zůstatků a výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. , hodnota, je prokázáno, že žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, už v květnu 2022 se dostal do prodlení s měsíční splátkou, nadále splátky řádně nehradil, banka proto dopisem z , datum, v souladu s čl. 12 písm. b) Produktových podmínek úvěr prohlásila za okamžitě splatný, a žalovaný dluží na jistině úvěru částku 206 415,89 Kč, na smluvním úroku částku 20 267,05 Kč, na úroku z prodlení částku 441,74 Kč a na poplatcích částku 3 117 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .4. Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z., s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.5. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází z předpokladu, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zákon ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovíd