11 C 371/2026-55 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 15 499 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, .s., a společností , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, ., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Společnost , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, . se společností , právnická osoba, . ze dne , datum, . Banka uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o kontokorentu č. , hodnota, , v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 6 000 Kč, který si žalovaný nechal dne , datum, navýšit na částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky se sjednaným úrokem ve výši 16,9 % p.a. a uhradit poplatky. Banka úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakci ve prospěch běžného účtu se úvěr splácí a znovu se tak obnovuje možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. V souladu s obchodními podmínkami přistoupila banka dne , datum, k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak získáním informací od spotřebitele, tak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 1 142,75 Kč, a z dlužných poplatků ve výši 499 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, pouze v omluvě z jednání požádal o splátkový kalendář (ale svoji žádost nijak neodůvodnil ani nedoložil).3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Rámcovou smlouvou č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že ji uzavřel žalovaný s , právnická osoba, ., dne , datum, a jejím předmětem bylo poskytování bankovních služeb, z potvrzení o zřízení účtu bylo zjištěno, že žalovanému byl zřízení běžný účet č. , č. účtu, . Návrhem na uzavření smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, a Akceptací návrhu ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o kontokorentu, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorent ve výši 6 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 16,90 % p.a. na dobu neurčitou, žalovaný ser zavázal udržovat na běžném účtu č. , č. účtu, pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % kontokorentu. Návrhem dodatku a jeho akceptací ze dne , datum, je prokázáno navýšení limitu kontokorentu na 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., Produktové obchodní podmínky a Sazebník. Podle čl. 3. 1. produktových podmínek se kontokorent automaticky splácí každou příchozí transakcí na běžném účtu. Z listiny označené jako Potvrzení o změně osobních údajů z , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání. Přehledem zůstatků a výpisem z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, je prokázáno, že žalovaný nesplácel kontokorent řádně a včas, banka proto dopisem z , datum, v souladu s čl. 6 písm. a) Produktových podmínek úvěr prohlásila za okamžitě splatný, a žalovaný dluží na jistině úvěru částku 15 000 Kč a na poplatcích částku 499 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .4. Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z., s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.5. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Provedenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že banka po řádném zkoumání úvěruschopnosti poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, následně však žalovaný nesplnil svou povinnost poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané výši řádně a včas v dohodnutých splátkách vrátit. Žalobci byla ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. postoupením pohledávek postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován. Postoupená pohledávka se skládala z jistiny zápůjčky dle § 2390 o. z. ve výši 15 000 Kč, poplatků a příslušenství, žalovaný dluh doposud ani zčásti nezaplatil, přestože byl k plnění vyzván i předžalobní upomínkou, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl co do jistiny i příslušenství – zákonných úroků z prodlení uplatněných v souladu s ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Soud shledal, že tyto částky jsou správně vyčíslené a oprávněné, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku. Soud neshledal důvod pro vyhovění žádosti žalovaného o umožnění splátek ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný tuto svoji žádost nijak neodůvodnil ani nedoložil.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve sporu plně úspěšný proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zastoupenému advokátem náhradu nákladů řízení ve výši 8 749,70 Kč, z čehož náhrada za zaplacený soudní poplatek činí 800 Kč; výši náhrady nákladů právního zastoupení stanovil soud dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci 3 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné ke dni poskytnutí právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepsání žaloby. Dle ust. § 7 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 1 740 Kč, tj. za 3 úkony náleží žalobci mimosmluvní odměna celkem ve výši 5 220 Kč. Dle ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů za 3 uvedené úkony právní služby po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, a 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.