6 C 227/2025-22 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala, aby jí přispíval na výživu částkou , částka, měsíčně od , datum, . Uvedla, že je studentkou , Anonymizováno, , adresa, , po propadnutí nastupuje do , Anonymizováno, . ročníku. Dodala, že pobírá rodičovský příspěvek , částka, , živí jí matka, která hradí ošacení, jízdné, školu, dopravu. Bydlí s matkou a bratry, žalovaný jí nepřispívá již 2 roky. Přes léto pracovala brigádně v místní hospodě v kuchyni, vydělala si měsíčně asi , částka, .2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně si vydělala přes prázdniny měsíčně , částka, , od , Anonymizováno, školu nenavštěvuje, nebo pouze sporadicky. Nesplňuje podmínky řádného studia.3. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Rodným listem žalobkyně bylo prokázáno, že tato se narodila dne , datum, , jako jeho otec je v rodném listě zapsán žalovaný, matkou je , jméno FO, . Z úřední činnosti vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, bylo rozvedeno manželství rodičů žalobkyně, rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , byla schválena dohoda rodičů, na základě, které byli nezl. , jméno FO, , nar. , datum, a nezl. , jméno FO, , nar. , datum, , svěřeni pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů do péče matky, otec se zavázal přispívat na výživu nezl. , jméno FO, částkou , částka, měsíčně a na nezl. , adresa, částkou , částka, měsíčně. Potvrzením Vyšší odborné školy a střední školy , adresa, ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně je žákyní , Anonymizováno, , od , datum, do , datum, má zameškáno celkem , hodnota, hodin, omluveno 138 hodin – většinou se jednalo o rodinné důvody, nemoc, případně lékař, neomluveno , Anonymizováno, hodin. Třídní učitelka žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, uvedla, že absence se u žalobkyně začaly objevovat hned v , Anonymizováno, , průběžně se objevovaly další. Od , datum, do , datum, žalobkyně do školy nechodí, neprojevuje po celou dobu velké absence žádný zájem o probírané učivo. Ve všech předmětech její absence přesahuje 50 %, v praxi dokonce 80 %. Skutečnost, že do školy nechodí potvrdila i sama žalobkyně. Jako důvod uvedla, že nezvládala situaci s rozvodem rodičů, takže je doma, na brigády chodí jen o víkendech, jinak nedělá nic, čte, maluje, potřebuje se od všeho odreagovat. Stejně tak ve škole propadla v minulém školním roce, protože do školy nechodila. Uvedla, že si nepamatuje důvod, proč do školy nechodila v minulém školním roce. V tomto školním roce ani nezvládá si absence omluvit, protože nechodí na telefon. , právnická osoba, jí byla předepsána antidepresiva, ve škole hodlá pokračovat, až se dá trošku do pořádku. Žalobu podala z toho důvodu, že chtěla pomoci matce, která je na všechno sama, když nejde brigádu.4. Podle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.5. Podle ust. § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.6. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.7. Alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze a aby životní úroveň dítěte odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je tedy jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. jak praví zákon, "neschopnost živit se sám" (nález ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14, bod 22). Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to hmotné, kulturní a další včetně potřeby bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (nález ze dne 21. 4. 2011 sp. zn. II. ÚS 3113/10). Soudy musí pečlivě hodnotit samotnou existenci vyživovací povinnosti a její výši. Samotné dosažení zletilosti dítěte nemá sice pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, současně je však z logiky věci zřejmé, že odlišná je situace u nezletilého dítěte (zejména mladšího 15 let), které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a koneckonců i podle stávající právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče (zpravidla ani nemůže legálně získávat vlastní aktivní pracovní činností finanční prostředky), a osoby zletilé, u níž by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživila sama, nevyskytnou-li se okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání (nález sp. zn. II. ÚS 2121/14, bod 22).8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právo na výživné představuje právo, které vzniká jsou-li naplněny zákonné předpoklady – bez dalšího. Podmínkou vzniku práva na výživné je primárně objektivní neschopnost oprávněného postarat se o výživu sebe samého. Vyživovací povinnost rodičů k dětem zakotvená ustanovením § 910 odst. 1 občanského zákoníku není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopnostmi sám se živit, což je pojem, který soud musí vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu.9. Soud posoudil, zda jsou splněny zákonné podmínky pro přiznání výživného zletilé žalobkyni podle § 910 a násl. občanského zákoníku. Podle ustálené judikatury je základním předpokladem pro vznik vyživovací povinnosti rodiče vůči zletilému dítěti skutečnost, že dítě není schopno se samo živit, přičemž tato neschopnost musí být objektivní a zpravidla vyplývá z přípravy na budoucí povolání formou řádného studia.10. Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že žalobkyně byla v minulém školním roce , Anonymizováno, zapsána ke studiu na střední škole, avšak studium řádně neplnila. Nechodila do školy, měla vysoký počet neomluvených absencí a v důsledku toho studium nezvládla a propadla. V aktuálním školním roce , Anonymizováno, je sice opět formálně vedena jako studentka, avšak opět do školy nechodí a má řadu neomluvených absencí, konkrétně do , datum, neomluveno , Anonymizováno, hodin, její absence přesahuje 50 %, v praxi dokonce 80 %. Naopak v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně má příjem z brigády, kam na rozdíl od školy dochází a je schopna se sama živit. Žalobkyně neprokazuje skutečnou snahu o přípravu na budoucí povolání, a nelze proto dovodit, že by její neschopnost se sama živit byla objektivní. Naopak je zřejmé, že žalobkyně svým jednáním tuto neschopnost způsobuje sama tím, že neplní své studijní povinnosti.11. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplňuje podmínku řádného studia, která je nezbytná pro trvání vyživovací povinnosti rodiče vůči zletilému dítěti, je schopna se sama živit, nelze než uvést, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni zanikla. Za této situace nelze žalovanému uložit povinnost poskytovat žalobkyni výživné. Nárok žalobkyně na výživné byl proto shledán nedůvodným a žaloba byla zamítnuta. Pokud by však do budoucna žalobkyně změnila svůj postoj a prokázala řádné studium, může dojít k obnovení vyživovací povinnosti (I. výrok rozsudku).12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), žalovaný byl ve věci plně úspěšný, žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.