4 C 317/2020-22 — Okresní soud v Benešově

Dne 10. 8. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [příjmení] p.l.c. uzavřela s žalovanou dne 2. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytla zápůjčku ve výši 2 000 Kč Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele formou textové správy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se smluvními podmínkami, které jsou k dispozici na internetových stránkách, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Současně uvedla údaje o svém rodném čísle, čísle dokladu totožnosti a čísle bankovního účtu. Zavázala se vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky věřiteli do 11. 10. 2014. Žalovaná však porušila svou povinnost vrátit půjčku řádně a včas, když se doslala do prodlení a do 11. 10. 2014 zápůjčku nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Na výzvy právního předchůdce žalobkyně ani předžalobní upomínku žalovaná nereagovala. Žalobkyně se proto po žalované domáhá uhrazení částky ve výši 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 12. 10. 2014 do zaplacení. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, na svoji obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných důkazů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne 12. 12. 2012, podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17. Mezinárodně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu (o.s.ř.). Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Z prohlášení klienta č. 1005159735 vyplývá, že žalované měla být poskytnuta částka 2 000 Kč, se splatností ke dni 11. 10. 2014. To vyplývá též ze smluvních podmínek. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 21. 12. 2017, což bylo žalované oznámeno dopisem 18. 1. 2018. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 k úhradě dluhu. Tyto skutečnosti má soud za prokázané smlouvou o zápůjčce, žádostí, obchodními podmínkami, potvrzením o provedené platbě, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky s podacím archem a poslední výzvou k dobrovolnému uhrazení dluhu. Podle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 2 000 Kč, neboť strany mezi sebou uzavíraly smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně plnila. Smlouvu však soud vyhodnotil jako neplatnou, protože žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a zbývá jí uhradit částku 2 000 Kč, proto soud žalobě v této části vyhověl. Žalované se výzva k dobrovolnému uhrazení dluhu od žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 (dle tvrzení žalobkyně), musela dostat do její dispozice nejpozději dne 21. 5. 2020. Žalovaná měla plnit do 28. 5. 2020, a protože nezaplatila, je od 29. 5. 2020 v prodlení. Od tohoto data tedy soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z poskytnuté částky v zákonné výši. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci sice úspěch částečný, ale neuspěla jen v nepatrné části. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč, celkem 600 Kč, podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč, celkem 300 Kč, podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky, soudní poplatek ve výši 400 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.