5 C 232/2020-21 — Okresní soud v Benešově

1. Dne 7. 5. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 12 716,50 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 16. 1. 2018 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které obdržel bezhotovostním převodem částku 5 000 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 5 096,50 Kč, celkem tedy částku 10 249,92 Kč, se splatností do 13. 2. 2018. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno], na které jsou podmínky, za kterých je možné uzavření smlouvy o úvěru. Zájemce si dle vlastní volby nastaví dostupné parametry (splatnost, výše úvěru, forma úvěru), a v případě souhlasu s výší poplatku a celkové částky, kterou by byl povinen uhradit, klikne na políčko„ Chci půjčit“. Dalším krokem je ve vyplnění registračního formuláře, ve kterém uvede jméno, příjmení, rodné číslo, e-mailovou adresu, číslo mobilní telefonu, číslo občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, příp. kontaktní adresu, dále údaje o svém zaměstnání (typ příjmu, název zaměstnavatele, jeho IČO, výši svého příjmu). Po vyplnění registračního formuláře je povinen se seznámit s celým obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy zaškrtnutím příslušeného políčka potvrdí, že se smlouvou souhlasí, potvrdí, že rozuměl a souhlasí se všemi právními součástmi procesu. V dalších krocích se pak stejným způsobem seznámí a odsouhlasí další související dokumenty (formulář dle zákona o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním a nakládáním s osobními údaji, ceník, čestné prohlášení klienta). Po procesu odsouhlasení všech dokumentů, je zájemci na zadané číslo mobilního telefonu odeslána SMS zpráva s unikátním kódem, kterým dokončí tvorbu osobního profilu a zároveň odešle závaznou žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace je následně zaslána a zadaný e-mail. Po schválení úvěru, je zájemci zaslána na zadaný bankovní účet požadovaná finanční částka. Žalovaný však poskytnutý úvěr neuhradil řádně a včas, čímž mu dle smlouvy vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu a poplatky za prodlení. Na základě projektu fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení zanikající [právnická osoba], [IČO], se [právnická osoba], [IČO]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 a účinné ke dni 11. 6. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 26. 7. 2019. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a na předžalobní upomínku ze dne 10. 3. 2020 nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 096,50 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 586,30 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 722,98 Kč a nákladů za vymožení pohledávky ve výši 120 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 12. 6. 2019 z jistiny ve výši 5 000 Kč do zaplacení. 2. Okresní soud v Benešově ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému žalovaného řádně předvolal. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel převodem na účet celkem částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr včetně smluvního příslušenství v částce 10 249,92 Kč do 28 dní, tedy do 13. 2. 2018, který však neuhradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu s podmínkami smlouvy právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a sjednané jednorázové smluvní poplatky za upomínání žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2020 Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o úvěru, ceníku, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu bankovního účtu prokazující poskytnutí jistiny, dokumentace fúze sloučením, smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu a předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), přičemž se dle § [číslo] smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § [číslo] věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Vzhledem k tomu, že byla smlouva o úvěru uzavřena se spotřebitelem, vycházel soud rovněž ze zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinného v době uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí [spisová značka], (PR [číslo] s. [anonymizováno]) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizována tři slova]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí [ústavní nález] uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem [anonymizováno] [ústavní nález]; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k