5 C 266/2020-19 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný splnil svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když se stal držitelem televizního přijímače, a to dne 1. 12. 2007. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný nesplnil svou poplatkovou povinnost a na úhradě televizních poplatků dluží žalobkyni částku 675 Kč za nezaplacené televizní poplatky za květen až září 2019. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ten ji neuhradil. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 4. 8. 2020 pod č.j. EPR 167759/2020-5 platební rozkaz, který se žalovanému nepodařil doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne 21. 8. 2020, č.j. EPR 167759/2020-7, zrušen a soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému žalovaného řádně předvolal. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a vzal za prokázané, že žalovaný byl od prosince 2007 evidován na základě přihlášky jako poplatník televizního poplatku na adrese [adresa žalovaného]. Z přehledu nezaplacených předpisů považuje soud za prokázané, že dle evidence žalobkyně nezaplatil žalovaný televizní poplatek za měsíce květen až září 2019, který činil vždy 135 Kč měsíčně, celková dlužná částka je ve výši 675 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 7. 12. 2019 prostřednictvím služby [jméno] České pošty k zaplacení televizních poplatků včetně úroků z prodlení a poplatku služby [jméno]. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil. Tuto skutečnost má soud za prokázanou z předmětné výzvy včetně kopie doručenky. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení vyplývá, že ke dni 17. 7. 2020 dlužil žalovaný žalobkyni na zákonných úrocích z prodlení částku 66,18 Kč. Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení § 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činila v daném období 135 Kč měsíčně. Televizní poplatek měl žalovaný zaplatit nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný splnil svou povinnost a oznámil provozovateli vysílání, resp. pověřené osobě České pošty, že se stal poplatníkem televizního poplatku. Pokud nezaplatí poplatník včas televizní poplatek na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určenému předpisy občanského práva. Soud proto vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k zaplacení částky 675 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 66,18 Kč, které byly přiznány dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a vzhledem k tomu, že žalobkyně měla plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 400 Kč – zaplacený soudní poplatek. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobkyni přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobkyně. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé viz. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013.