6 C 269/2020-32 — Okresní soud v Benešově

1. Dne 23. 7. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 14 230 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, [IČO], a žalovaný uzavřeli dne 22. 1. 2017 smlouvu o úvěru č. 1201006185, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný si při uzavření smlouvy dále sjednal doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 290 Kč. To vše se zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 3. 2018. Žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 1. 6. 2017. V souladu se smluvními podmínkami vzniklo dne 5. 3. 2018 právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 10 000 Kč, na dlužném poplatku za administrativní činnost ve výši 827,64 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 172,36 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 230 Kč. Žalovaný do data postoupení pohledávky uhradil celkem částku 3 460 Kč. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 16 230 Kč s příslušenstvím. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných úhrad ve výši 4 230 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 183,94 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 482,78 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných důkazů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. 1201006185 vzal za prokázané, že [právnická osoba] Credit International, SE, [IČO], uzavírala s žalovaným dne 22. 1. 2017 smlouvu o úvěru s žalovaným v částce 10 000 Kč s tím, že žalovaný se měl zavázat zaplatit společnosti poplatek v částce 7 400 Kč, celkem 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč Poslední splátka byla stanovena na 4. 3. 2018. Žalovaný si při uzavření smlouvy dále sjednal doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 290 Kč Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o úvěru upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020 k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvy včetně podacího lístku. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle ustanovení § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 2048, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1968 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018, (PR 21/2018 s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řád