4 C 262/2020-17 — Okresní soud v Benešově

Dne 21. 8. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 16 448 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 30. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 400 Kč, které byly zaslány na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 30. 5. 2018. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 048 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 25. 7. 2018. Žalovaný však neuhradil svůj závazek řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh uhradil částku 8 672 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta prostřednictvím webové stránky www.cooldredit.cz, na základě elektronického formuláře si žalovaný nastavil dostupné parametry (výše a splatnost zápůjčky) a zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se smlouvou a se smluvními podmínkami a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Smlouva o zápůjčce byla podepsána žalovaným elektronicky, a to [příjmení], který žalobkyně odeslala na žalovaným uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení vznikla žalovanému dle smluvních podmínek povinnost uhradit žalobkyni zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (čl. 2 smlouvy) a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 smlouvy). Písemné výzvy byly žalovanému zaslány 1. 8. 2018, 8. 8. 2018, 15. 8. 2018, 24. 8. 2018 a 8. 9. 2018. Na předžalobní upomínku zaslanou dne 20. 4. 2020 žalovaný nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady částky 16 448 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 16 448 Kč od 26. 7. 2018 do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil s omluvou, že je v karanténě kvůli onemocnění Covid-19. Proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené elektronicky dne 30. 5. 2018 žalobkyně poskytla žalovanému částku 13 400 Kč s tím, že žalovaný měl zaplatit poplatek za zápůjčku 3 048 Kč, jak vyplývá ze smlouvy a z výpisu z účtu žalobkyně. Žalovaný měl dle smlouvy obě částky uhradit do 28 dnů. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, a to ani přes upomínky žalobkyně ze dne 1. 8. 2018, 8. 8. 2018, 15. 8. 2018, 24. 8. 2018 a 8. 9. 2018. Dne 20. 4. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu žalobkyně, kopii upomínek a předžalobní upomínkou včetně podacího lístku. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., v platném znění, podle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce druhého téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 13 400 Kč, neboť strany mezi sebou uzavíraly smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně plnila. Smlouvu však soud vyhodnotil jako neplatnou, protože žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 8 672 Kč a zbývá mu tak uhradit částku 4 728 Kč, proto soud žalobě v této části vyhověl. Žalovanému se předžalobní upomínka od žalobkyně, odeslaná dne 20. 4. 2020 na jeho adresu, musela dostat do jeho dispozice nejpozději dne 27. 4. 2020. Od tohoto data tedy soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z poskytnuté částky v zákonné výši. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.