4 C 330/2020-23 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne 27. 8. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 20. 12. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím internetových stránek. Na základě této smlouvy se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout bezhotovostní neúčelový úvěr s pravidelnými splátkami až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku 6 000 Kč. Z celkové čerpané výše žalovaná neuhradila jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč. V souvislosti s prodlením žalované vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, a to ode dne splatnosti dne 16. 1. 2017. Právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 % z čerpaného úvěru ve výši 6 000 Kč ode dne 16. 1. 2017 do 19. 4. 2017. V souladu s čl. VI. odst. 1 písm. a) má právní předchůdkyně žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, tedy v celkem 500 Kč, kterou žalovaná doposud neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě, na které žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, na svoji obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných důkazů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně vstoupila v roce 2016 do jednání ohledně listiny s názvem smlouva o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelově vázané peněžní prostředky až do výše 35 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpanou částku hradit v pravidelných splátkách (ze smlouvy, obchodních podmínek, standardních informací). Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně čerpala celkem částku 6 000 Kč, tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila (z potvrzení o provedení plateb – výpisy z účtu, potvrzení,„ loanapplication“ pro vyčerpané částky). 4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a [právnická osoba], [IČO], jako postupník uzavřely dne 18. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v příloze této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 19. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v příloze této smlouvy postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání). 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně vstoupila do jednání ohledně listiny s názvem smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpala finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovanou byla dne 18. 12. 2019 postoupena na [právnická osoba] a následně byla dne 19. 12. 2019 pohledávka žalované postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalované oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaná ničeho neuhradila. 6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. K ústnímu jednání se nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v jakém směru má doplnit tvrzení a důkazy v uvedeném smyslu. 9. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kte