4 C 340/2020-64 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 54 496 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 1. 2020 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. 9102271744, na jejímž základě byla žalované dne 6. 1. 2020 poskytnuta na její účet částka 43 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách po 3 430 Kč splatných ke každému 12. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2020. Úrok za poskytnutí úvěru činil 82,78 %. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech, pracovní smlouvy a prohlášení žalované. Žalovaná řádně neplnila smluvní podmínky a dostala se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru dne 17. 5. 2020 byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 3 517 Kč. V souvislosti s prodlením žalované vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 51 147,81 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. V souvislosti s pandemií Covid-19 žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevzniklo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku 51 147,81 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 42 536,42 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 611,39 Kč), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 499 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje 1. 11. 2020 do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši 2 250,60 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 82,78 % ročně z částky 42 536,42 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamů subjektů soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů s povolením [obec] národní banky. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru prohlášení klientů, dokladu o vyplacení úvěru, splátkového kalendáře a upraveného splátkového kalendáře vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 3. 1. 2020 se žalovanou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 43 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 3 430 Kč; úroková sazba byla sjednána ve výši 82,78 % ročně a žalovaná měla celkem žalobkyni vrátit 102 900 Kč. V článku VI. smluvních podmínek pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalované. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl žalované dne 6. 1. 2020 vyplacen úvěr, a to převodem na účet žalované. Z karty klienta a nesporných tvrzení stran vzal soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem 3 517 Kč. Poté se dostala se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagovala, a proto žalobkyně úvěr ke dni 17. 5. 2020 zesplatnila, jak vyplývá z upomínek žalobkyně včetně předžalobní výzvy s podacím archem a oznámení o zesplatnění úvěru. 4. Dále soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou je uzavřena smlouva o úvěru ze dne 25. 3. 2019, na základě které žalované byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách po 2 117 Kč splatných ke každému 12. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2019. Úrok za poskytnutí úvěru činil 138,21 %. Žalovaná měla žalobkyni celkem vrátit částku 36 510 Kč O tomto řízení je veden spor pod sp. zn. 8 C 361/2020, o kterém nebylo prozatím rozhodnuto. Dále je proti žalované vedeno řízení ve věci 8 C 369/2020 o zaplacení částky 3 480 Kč, o kterém taktéž nebylo k dnešnímu dni rozhodnuto. 5. Dále soud zjistil, že ve zbývajícím rozsahu ohledně úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo bez dalších podkladů uvedeno, že její měsíční výdaje činí 6 527 Kč (3 410 Kč životní minimum, 2 117 Kč splátky [právnická osoba], 1 000 Kč nájemné, inkaso), dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnaná, má základní vzdělání a žije v obecním bytě; na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení. 6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala se žalobkyní dne 3. 1. 2020 listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná dne 6. 1. 2020 čerpala úvěr ve výši 43 000 Kč. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku 3 517 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalované z důchodu v měsíční výši okolo 13 700 Kč, výdaje stanovila paušálně částkou 6 527 Kč. 7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. 9102271744 podepsaná žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala 17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovod