6 C 367/2020-26 — Okresní soud v Benešově

1. Dne 24. 9. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 5 700 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 5. 4. 2018 smlouvu o úvěru č. 1150388457-10. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který se zavázal vrátit do 1. 5. 2018 Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě (online) zadáním unikátního kódu, čímž žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy a následně právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla tak, že částku 4 000 Kč zaslala na účet, jež žalovaný za tímto účelem uvedl. Žalovaný však úvěr neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení, dle podmínek smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 a účinné ke dni 24. 7. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 19. 8. 2019. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a na předžalobní upomínku ze dne 14. 9. 2020 nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 4 000 Kč, nesplacené žalobkyní ponížené smluvní pokuty ve výši 1 700 Kč odpovídající 0,1 % denně z dlužné jistiny, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 395,89 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 25. 7. 2019, z jistiny ve výši 4 000 Kč. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne 5. 4. 2018 v elektronické podobě smlouvu o úvěru č. 1150388457-10, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy žalovaný obdržel převodem na účet celkem částku 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v částce 4 000 Kč nejpozději do 1. 5. 2018, který však neuhradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu s podmínkami smlouvy právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, a konečně náklady s vymáháním dlužné částky spojené. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2020 Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o úvěru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisu z účtu, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky, z potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky a z předžalobní upomínky. 4. Při právním hodnocení věci soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), účinného od 1. 1. 2014, a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle ustanovení § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 2048, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena se spotřebitelem, vycházel soud rovněž z ustanovení č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dle zákona má poskytovatel poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce druhého téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V daném případě vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru finanční prostředky v celkové výši 4 000 Kč Smlouvu však soud vyhodnotil jako absolutně neplatnou, protože žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018). S ohledem na znění ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je na místě posoudit neplatnost smlouvy o úvěru jako absolutní (ex offo). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení pouze toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. Žalovaný na svůj dluh řádně nehradil a zbývá mu tedy uhradit celá jistina dlužné částky ve výši 4 000 Kč, proto soud žalobě v této části vyhověl. Současně přiznal žalobkyni i zákonné úroky z prodlení od 15. 1. 2021, když žaloba se do dispozice žalovaného dostala