12 C 109/2022 — Okresní soud v Benešově

Manželka podala dne [datum] k soudu návrh na rozvod svého manželství s tím, že toto manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, nelze ani očekávat obnovení dvakrát manželského soužití. Manželé spolu nežijí, manželství neplní své funkce. Manželé mají dvě děti, dosud nezletilé. Manžel se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil, k jednání soudu ve věci se dvakrát bez omluvy nedostavil. Soud na základě provedeného dokazování dle § 132 (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále o.s.ř.) vzal za prokázané, že manželství bylo účastníky řízení uzavřeno dne [datum] v [země], v [příjmení] [jméno], manželka je státním příslušníkem ČR, manžel [příjmení], poslední společné bydliště měli v okrese [obec], v tomto bydlišti manželka nadále žije. Manželé mají dvě děti, dosud nezletilé – [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození], a [jméno] [jméno] [celé jméno manžela], narozen [datum], jejihž poměry byly pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů upraveny dohodou účastníků opatrovnického řízení, schválenou rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Manželé spolu nežijí ve smyslu naplňování funkcí manželství, každý bydlí jinde. Manželka jasně vyloučila možnost obnovení manželského soužití, nebyl zjištěn žádný důvod pro zachování manželství. Manželka spatřuje příčinu rozvratu manželství ve vzájemném odcizení, způsobeném především odlišnými představami o roli manželky v rodině a ve společnosti, především pokud jde o výkon zaměstnání. Tyto skutečnosti soud zjistil z obsahu citovaného rozsudku o poměrech nezl. dětí [celé jméno manžela], z oddacího listu účastníků a z výslechu manželky. Právní hodnocení věci vychází ze zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), z ustanovení § 755, podle kterého manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1); mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odst. 3). Podle § 756 soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak, a podle § 758 spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V tomto případě soud dospěl k závěru, že manželství je rozvráceno, nelze očekávat jeho obnovu. Žádný z manželů netvrdil natolik závažné skutečnosti, a ani nebyly v řízení zjištěny, které by svědčily pro zachování manželství. Poměry – dosud nezletilých - dětí manželů byly upraveny pravomocným soudním rozhodnutím, podmínka daná ustanovením § 755 odst. 3 je tak splněna. Manželka trvala na rozvodu svého manželství, vyloučila možnost obnovení manželského soužití. Manžel neprojevil žádný zájem o osud svého manželství, když se k jednání soudu podvakrát ani nedostavil. Manželství je zcela nefunkční, manželé spolu nebydlí a nežijí tak, aby byly funkce manželství naplněny; jejich manželství je pouze jen formální. Z těchto důvodů soud shledal manželství účastníků trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno; za příčinu manželského rozvratu lze označit vzájemné odcizení manželů, způsobené značnými kulturními rozdíly. Soud v daném případě dospěl k závěru, že je na místě návrhu manželky vyhovět, a proto rozhodl o rozvodu manželství účastníků. Výrok o náhradě nákladů řízení, s přihlédnutím k tomu, že žádný z manželů nežádal náhradu nákladů řízení, vychází z ustanovení § 23 věta prvá zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Pro úplnost je třeba uvést, že v tomto případě je manželka občankou ČR, manžel občanem Brazílie, proto Okresní soud v Benešově nejprve zkoumal, zda je dána jeho příslušnost a tedy pravomoc ve věci rozhodovat. Státy, jichž jsou manželé příslušníky, nemají žádnou vzájemnou mezinárodní smlouvu, která by tuto otázku upravovala, ani nejsou smluvními stranami mnohostranné mezinárodní smlouvy. Soud proto použil ustanovení zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Podle § 6 odst. 1 pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 47 odst. 1 nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. V daném případě je manželka občanem České republiky, což zakládá pravomoc českých soudu pro řízení o rozvod manželství takového účastníka (manželky). Příslušnost soudu v rámci ČR je pak určena posledním společným bydlištěm účastníků, neboť zde stále alespoň jeden z manželů bydlí (v tomto případě manželka, a jde o obvod Okresního soudu v Benešově).