4 C 288/2022-21 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně u zdejšího soudu domáhala proti žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr [číslo] Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalované odborníky žalobkyně, kteří v rámci kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných (věk, vzdělání, zdroj příjmů, počet dětí, apod.). Sjednaný úvěrový rámec činil [částka]. Žalovaná měla úvěr hradit řádně a včas, a to včetně poplatků dle sazebníku. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná čerpala celkem [částka] a celkem na poskytnutý úvěr hradila částku [částka]. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum] – dopis tohoto data byla žalovaná též vyzvána k úhradě celého úvěru. Žalobkyně za žalovanou eviduje pohledávku ve výši [částka] sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům stran skutkového stavu: Žalobkyně je subjektem poskytujícím spotřebitelské úvěry (z výpisu z obchodního rejstříku). Dne [datum] žalobkyně a žalovaná elektronicky vyhotovili Smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru, přičemž na základě úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový bezúčelový úvěr do výše úvěrového rámce [částka] s roční úrokovou sazbou 29,88 %. Součástí byla i příručka o užívání a úvěru. K aktivaci revolvingového úvěru mělo dojít načerpáním první částky (z předmětné smlouvy, přílohy, z příručky). Na základě této smlouvy žalovaná celkem v době jejího trvání obdržela od žalobce částku [částka] a uhradila celkem [částka] (z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Jelikož se žalovaná měla dostat do prodlení s jednotlivými úhradami, měla žalobkyně předmětný revolvingový úvěr zesplatnit a vyzvala jí k úhradě celého dluhu dne [datum] (z výzvy ke splacení celého úvěru a podacího archu). Následně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalované předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky a podacího archu). Dále bylo zjištěno, že proti žalované byla v minulosti vedena exekuční řízení v souvislosti s neplněním uložených povinností (z výpisu zapsaných věcí vedených proti žalované u Okresního soudu v Benešově). 4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace ohledně žalované, což se promítlo do jeho kreditního skóre. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v jakém směru má doplnit důkazy. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost (z toho, co je obsahem spisu) je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 6. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 87 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozh