4 C 392/2022-17 — Okresní soud v Benešově

Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které byly zaslány na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka], jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Žalovaný však neuhradil svůj závazek řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh uhradil částku [částka]. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na základě elektronického formuláře si žalovaný nastavil dostupné parametry (výše a splatnost zápůjčky) a zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se smlouvou a se smluvními podmínkami a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Smlouva o zápůjčce byla podepsána žalovaným elektronicky, a to [příjmení], který žalobkyně odeslala na žalovaným uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení vznikla žalovanému dle smluvních podmínek povinnost uhradit žalobkyni zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (čl. 2 smlouvy) a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši [částka] (čl. 2 smlouvy). Na předžalobní upomínku zaslanou dne [datum] žalovaný nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené elektronicky dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] s tím, že žalovaný měl zaplatit poplatek za zápůjčku [částka], jak vyplývá ze smlouvy a z výpisu z účtu žalobkyně. Žalovaný měl dle smlouvy obě částky uhradit do 30 dnů. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, a to ani přes upomínky žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu žalobkyně, kopii upomínek a předžalobní upomínkou včetně podacího lístku. Dále z výpisu věcí vedených Okresním soudem v Benešově bylo zjištěno, že proti žalovanému byla již od roku 2019 vedena další čtyři řízení o zaplacení pohledávek v různých výších a od různých společností a v této souvislosti byly proti němu vedena i exekuční řízení s ohledem na neplnění uložených povinností. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., v platném znění, podle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce druhého téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši [částka], neboť strany mezi sebou uzavíraly smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně plnila. Smlouvu však soud vyhodnotil jako neplatnou, protože žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku [částka] a zbývá mu tak uhradit částku [částka], proto soud žalobě v této části vyhověl. Žalovanému se předžalobní upomínka od žalobkyně, odeslaná dne [datum] na jeho adresu, musela dostat do jeho dispozice nejpozději dne [datum]. Od tohoto data tedy soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z poskytnuté částky v zákonné výši. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř shodný.