4 C 402/2022 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru ve výši [částka], který se zavázala vrátit do [datum] Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě (online) tzv. verifikační platbou, tedy tím, že žalovaná provedla verifikační platbu ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně, čímž souhlasila s uzavřením smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované a následně úvěr žalované poskytla tak, že částku [částka] zaslala na účet, ze kterého byla odeslána verifikační platba. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a na předžalobní upomínku ze dne [datum] nereagovala. Žalobkyně se po žalované domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % od [datum] do zaplacení z částky [částka]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřely v elektronické podobě smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy žalovaná obdržela převodem na účet celkem částku [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr v částce [částka] do [datum], který však neuhradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, výpisu z účtu [anonymizováno], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání a předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná poskytnutý úvěr, či jeho část, do dne jeho splatnosti, ale ani později, vrátila, žalovaná se tak dostala do prodlení se splněním dluhu. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou s odbornou péčí posoudila schopnost žalované, jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla a nepřeložila žádné důkazy. 4. Při právním hodnocení věci soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku č. 89/2014 Sb. (dále jen o. z.), účinného od 1. 1. 2014, a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § [číslo] odst. 1 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 2048, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena se spotřebitelem, vycházel soud rovněž z ustanovení z.č. zák. č. 257/2016 Sb., v platném znění. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dle zákona má poskytovatel poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce druhého téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V daném případě vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy úvěru finanční prostředky v celkové výši [částka] Smlouvu však soud vyhodnotil jako absolutně neplatnou, protože žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované předmětný úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018). S ohledem na znění ustanovení § 9 předchozího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru při zohlednění pouze jazykového výkladu nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 obsažené v § 86 a § 87 z.č. 257/2016 Sb. a s ohledem na smysl i účel tohoto zákona je na místě posoudit neplatnost smlouvy o úvěru jako absolutní (ex offo). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho,