4 C 435/2022-38 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně podala dne [datum] ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne [datum] se žalovanou distančním způsobem uzavřely smlouvu o tzv. revolvingovém úvěru [číslo]. Z titulu této smlouvy byla žalované žalobkyní vyplacena jistina [částka], kterou žalovaná žalobkyni nesplatila. [příjmení] dlužného plnění nárokovaného žalobkyní vůči žalované pak tvoří poplatek za čerpání úvěru ve výši [částka] a úroky z poskytnutých peněžních prostředků v souhrnné výši [částka]. Žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku [částka] a od [datum] je v prodlení, čímž žalobkyni vzniká nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou dne [datum], žalovaná však ani poté dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Distančně uzavřenou revolvingovou úvěrovou smlouvou [číslo] ze dne [datum], výpisy k revolvingovému úvěru, výpisem z účtu věřitele, kopií občanského průkazu žalované bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne [datum] revolvingovou úvěrovou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě žalovaná postupně vyčerpala z poskytnutého úvěru celkem částku [částka]. Žalovaná se zavázala splácet úvěr formou měsíčních splátek po částkách alespoň [částka] až do zaplacení poskytnutého úvěru pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení. Nadto se žalovaná zavázala ještě zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru a úroky za poskytnutí úvěru ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a v případě prodlení dále i smluvní pokutu za každý započatý kalendářní měsíc prodlení a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně eviduje ke dni podání žaloby úhradu ve výši [částka] od žalované. Žalobkyně tak evidovala za žalovanou celkovou dlužnou částku ve výši [částka]. Z výplatní pásky žalované pak bylo zjištěno, že za měsíc listopad 2020 jí náležela mzda ve výši [částka]. 4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dle jen „o.z.“), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1968 o.z. věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelskému úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované úvěr včetně poplatku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalované zkoumala, v žalobě toto ani netvrdila. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v jakém směru má svá tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnit. 14. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. [příjmení] jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti. 15. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatné dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, zabýval se dále soud posouzením věci podle § 2991 o. z., zda u žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku [částka] dne [datum], přičemž žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, kolik žalovaná na dlužnou částku uhradila, čímž nedostála svým procesním povinnostem dle § 101 odst. 1 o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. a zároveň, tím že se nedostavila k ústnímu jednání, se zbavila možnosti být soudem poučena o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy. Soud tak nemohl věc posoudit a rozhodnout ani podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, protože z důvodu nedostatku tvrzení a důkazů se věc stala pro soud nepřezkoumatelná. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, ačkoli by žalobě pravděpodobně v části vyhověl. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadovala.