4 C 57/2022-80 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Žalovaná se zavázala splácet právní předchůdkyni žalobkyně půjčku v 48 měsíčních splátkách po [anonymizována dvě slova] K, přičemž první splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná nehradila řádně a včas sjednané splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a smlouvu zesplatnila ke dni [datum], čímž jí vzniklo právo požadovat po žalované okamžité splacení veškerých závazků ze smlouvy. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum] [právnická osoba] postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou částku [částka]. Po postoupení nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 22,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila pouze částku v celkové výši [částka]. Žalobkyně doplnila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná je schopna splácet poskytnutý úvěr. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: ze smlouvy o půjčce vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splácet v 48 měsíčních splátkách po [částka], přičemž první splátka byla splatná dne [datum] Součástí smlouvy bylo i právo právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupit v případě nesplnění podmínek na straně žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku ve výši [částka] Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o půjčce, rámcové smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek, sazebníku, výpisu z účtu žalované, poslední výzvy žalované před zesplatněním s podacím archem, výzvy k okamžitému jednorázovému zesplatnění s podacím archem, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku, předžalobní výzvy s dokladem o odeslání. 4. Dále bylo zjištěno, že proti žalované je od roku 2021 vedeno dalších pět řízení o zaplacení pohledávek v různých výších a od různých společností a v této souvislosti jsou proti ní vedena i exekuční řízení v souvislosti s neplněním uložených povinností, což soud zjistil z výpisu věcí vedených u zdejšího soudu proti žalované. Z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím byla v celém rozsahu zamítnuta z důvodu řádného nezkoumání úvěruschopnosti žalované, přičemž k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí [spisová značka], (PR [číslo] s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistou