12 C 337/2022 — Okresní soud v Benešově

Manželka podala dne [datum] k soudu návrh na rozvod svého manželství s tím, že toto manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, manželka se odstěhovala ze společné domácnosti. Manželé spolu nežijí, manželství neplní své funkce. Manželé mají dosud nezletilé děti. Manžel při jednání soudu uvedl, že nežádá rozvod manželství, ale souhlasí s ním, v rámci své výpovědi pak vyloučil možnost obnovení soužití. Soud na základě provedeného dokazování dle § 132 (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále o.s.ř.) vzal za prokázané, že manželství bylo účastníky řízení uzavřeno dne [datum] v [obec], u matričního úřadu [stát. instituce] je toto manželství zapsáno. Manželka je státní příslušnicí ČR, manžel je státním příslušníkem [země] Poslední společné bydliště měli v okrese [obec], u obou jde o prvé manželství. Manželé mají děti, dosud nezletilé – [celé jméno manžela], [datum narození], [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození], a [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození] - jejichž poměry byly pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů upraveny rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] – [anonymizováno], který nabyl právní moci dne [datum]. Manželé spolu nežijí ve smyslu naplňování funkcí manželství, nebydlí spolu; manželka se dne [datum] odstěhovala. Manželství neplní řádně své funkce po dobu [anonymizováno] let. Manželé nebyli schopni spolu konstruktivně komunikovat. Manželka vnímala manželovu komunikaci jako agresivní, snadno vyhrocenou, manžel vnímal ze strany manželky opakované výtky, stálé poukazování na nedostatky. To vedlo k hádkám a konfliktům, i přes návštěvu manželské poradny a mediaci spory neustaly, spíše se vyhrotily. Oba manželé výslovně vyloučili možnost obnovení manželského soužití, nebyl zjištěn žádný důvod pro zachování manželství. Tyto skutečnosti soud zjistil z obsahu citovaného rozsudku o úpravě poměrů nezl. dětí [anonymizováno], z oddacího listu účastníků a z výpovědí manželky a manžela. Právní hodnocení věci vychází ze zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), z ustanovení § 755, podle kterého manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1); mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odst. 3). Podle § 756 soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak, a podle § 758 spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V tomto případě soud dospěl k závěru, že manželství je rozvráceno, nelze očekávat jeho obnovu. Žádný z manželů netvrdil natolik závažné konkrétní skutečnosti, a ani nebyly v řízení zjištěny, které by svědčily pro zachování manželství. Poměry – dosud nezletilých - dětí manželů byly upraveny pravomocným soudním rozhodnutím, podmínka daná ustanovením § 755 odst. 3 je tak splněna. Manželka trvala na rozvodu svého manželství, oba manželé vyloučili možnost obnovení manželského soužití. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. Manželství je zcela nefunkční, manželé spolu nežijí a nebydlí. Manželství je tak pouze formální. Z těchto důvodů soud shledal manželství účastníků trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno; příčina rozvratu spočívá v rozdílnosti povah a zájmů manželů, kterým se proto nepodařilo nalézt způsob, jak konstruktivně komunikovat. Soud v daném případě dospěl k závěru, že je na místě návrhu manželky vyhovět, a proto rozhodl o rozvodu manželství účastníků. Výrok o náhradě nákladů řízení, s přihlédnutím k tomu, že žádný z manželů nežádal náhradu nákladů řízení, vychází z ustanovení § 23 věta prvá zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Pro úplnost je nutné dodat, že v tomto případě - vzhledem k tomu, že manžel je občanem Slovenské republiky a manželka občankou České republiky - [název soudu] nejprve zkoumal, zda je dána jeho příslušnost a tedy pravomoc ve věci rozhodovat. Oba státy, jejichž jsou manželé občany, jsou členskými státy Evropské unie. Soud proto postupoval při rozhodování o příslušnosti podle Nařízení Rady č. 2201/2003 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželství a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, s tím, že se nařízení podle článku 1 bod 1 písm. a) bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se rozvodu. Podle článku 3 má ve věcech týkajících se rozvodu příslušnost především soud toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště, případně měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, anebo má odpůrce (účastník, který nepodal žalobu) bydliště. V daném případě mají oba účastníci své obvyklé bydliště na území České republiky, poslední společné bydliště je pak v rámci České republiky v obvodu působnosti [název soudu], kde dosud bydlí manžel; příslušnost a pravomoc [název soudu] v této věci je proto dána.