4 C 250/2023-28 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na požádání peněžní prostředky do částky [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku [částka] a celkem na poskytnutý úvěr uhradil [částka] žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval. Žalobkyně požaduje zaplacení částky [částka], která se skládá z jistiny [částka], poplatku ve výši [částka], poplatku za pojištění ve výši [částka], nákladů na vymáhání [částka] a smluvních pokut v celkové výši [částka]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně dále obecně uvedla, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a to jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a taktéž nahlížením do externích úvěrových registrů. [příjmení] byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena. 2. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] – 5 elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] - 7, elektronický platební rozkaz zrušil a ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému žalovaného řádně obeslal. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný sjednali dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit náklady revolvingového úvěru (poplatky a úrok), a to v měsíčních splátkách ve výši minimálně 4% z dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Výše prvního čerpání činila [částka], kterou se žalovaný zavázal hradit v pravidelných 12 měsíčních splátkách po [částka] počínaje [datum], roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,97 %, RPSN ve výši 10,5 % (ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Žalovaný celkem čerpal částku [částka], na kterou dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze [částka]. Žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění dluhu a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu [datum] (z výzvy k zaplacení včetně podacího archu). 5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smluv, soud provedl důkaz zákaznickou kartou a smlouvou o úvěru, ze kterých byla zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost, je svobodný, jeho příjem činí [částka] měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí [částka] měsíčně. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru sjednaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně netvrdila (ani neprokázala), že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] GK (C [číslo]). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátn