4 C 253/2023-23 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše [částka] s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, a to k datu splatnosti smlouvy, tj. [datum]. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese žalobkyně [webová adresa], žalovaná zvolila bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, po odsouhlasení smlouvy o spotřebitelském úvěru, zaslala žádost o poskytnutí úvěru. Žalovaná se sekundárně identifikovala prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši [částka] na účet žalobkyně. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaná akceptovala a úvěr jí byl vyplacen dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatkem za službu„ klidné spaní“ ve výši [částka] a poplatkem za službu„ informační sms servis“ ve výši [částka]. Žalovaná úvěr neuhradila řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku na úvěru ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] do [datum], tedy pouze za prvních 90 dnů prodlení. 2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, a to její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zkontrolovány, a to včetně informací získaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků ([anonymizována dvě slova], z centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, výpis z registru hledaných osob, z registru politicky aktivních osob, registru neplatných dokladů, interního registru historie klienta). Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaná s žalobkyní uzavřela dne [datum] listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni k [datum] celkovou částku [částka] sestávající z jistiny ve výši [částka] a poplatků (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, sazebníku, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek). Úvěr byl převeden na číslo účtu uvedeného žalovanou dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] (z přehledu o provedených transakcí). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala dne [datum] k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku). 5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smluv, soud provedl důkaz identifikované příjmy, ze kterého se podává, že příjem činí [částka]. Z výpisu o posouzení úvěryschopnosti u žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uvedla, že ve společné domácnosti žijí 3 členové, všichni s příjmem, průměrný čistý měsíční ověřený příjem žalované činí [částka], výdaje činí [částka] na půjčky, [částka] měsíčně na bydlení a [částka] na další, dle propočtu rezerva pro výdaje činí [částka]. Posouzení úvěryschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. Doklady, na základě kterých měl být ověřen příjem či jiné důkazy nebyly soudu doloženy. 6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s žalobkyní dne [datum] listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, podle níž jí byla dne [datum], resp. [datum] zaslána na účet částka [částka]. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit úvěr ke dni [datum]. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaná něco uhradila. Ani přes výzvu k plnění žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. 7. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavírána se spotřebitelem, vycházel soud ze zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinného v době uzavření smlouvy. Podle § 9 odstavec 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věty druhé se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. 9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí [spisová značka], (PR [číslo] s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupi