4 C 345/2023-21 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 210,96 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, a to k datu splatnosti smlouvy, tj. [datum]. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, po odsouhlasení smlouvy o spotřebitelském úvěru, zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval a dne [datum] mu byl úvěr ve výši 7 000 Kč vyplacen převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatkem za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatkem za službu„ presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu„ informační sms servis“ ve výši 29 Kč, celkem 9 334 Kč. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas, dostal se do prodlení, proto žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny od [datum] do [datum], tedy pouze za prvních 90 dní prodlení. 2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a to jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zkontrolovány, a to včetně informací získaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků (NRKI, BRKI, z centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, výpis z registru hledaných osob, z registru politicky aktivních osob, registru neplatných dokladů, interního registru historie klienta). Žalobkyně dále vycházela z předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek, kdy ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 40 819 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni k [datum] celkovou částku 9 334 Kč sestávající z jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatků ve výši 2 334 Kč (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, sazebníku, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek). Úvěr byl převeden na číslo účtu uvedeného žalovaným dne [datum] (z potvrzení o platbě). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala dne [datum] k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku). 5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smluv, soud provedl důkaz identifikované příjmy, ze kterého vyplývá, že výpisem z účtu byl zjištěn příjem 40 819 Kč. Z výpisu o posouzení úvěryschopnosti u žalobkyně se podává, že ve společné domácnosti žijí 2 členové, oba s příjmem, čistý měsíční příjem žalovaný uvedl ve výši 33 000 Kč, ověřený příjem žalovaného činí 40 819 Kč, výdaje činí 1 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 4 645 Kč, dle propočtu rezerva pro výdaje činí 500 Kč. Posouzení úvěryschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. Doklady, na základě kterých měl být ověřen příjem či jiné důkazy nebyly soudu doloženy. 6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne [datum] listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, podle níž mu byla dne [datum] zaslána na účet částka 7 000 Kč. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit úvěr ke dni [datum]. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný něco uhradil. Ani přes výzvu k plnění žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. 7. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavírána se spotřebitelem, vycházel soud ze zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinného v době uzavření smlouvy. Podle § 9 odstavec 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věty druhé se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. 9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí [spisová značka], (PR [číslo] s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí [ústavní nález] uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ [ústavní nález]; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk [čísl