13 C 56/2024-20 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši , částka, , tedy celkovou částku ve výši , částka, , jednorázově nejpozději do , datum, . Žalovaný porušil svou povinnost úvěr splatit, když žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyni vznikl v důsledku prodlení žalovaného kromě nároku na vrácení jistiny a úroku za poskytnutí úvěru rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od , datum, do zaplacení, a dále podle smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky jistiny od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, s příslušenstvím však žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena před uzavřením smlouvy o úvěru.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán; žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum, žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši , částka, s pevnou výpůjční úrokovou sazbou 36 % ročně ve výši , částka, a dále za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Celkovou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit jednorázově nejpozději do 28 dní od odeslání finančních prostředků z úvěru žalovanému. Dle čl. 4 odst. 4.4.3 smlouvy si smluvní strany pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně úvěrových podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z fotokopie občanského průkazu žalovaného). Jistina ve výši , částka, byla žalobkyní odeslána bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě o úvěru dne , datum, , tudíž splatnost nastala dne , datum, (z potvrzení o provedené platbě). Jelikož žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, vyzvala jej žalobkyně k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy ze dne , datum, , z e-mailu s výzvou k úhradě).4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, soud měl dispozici pouze žalobkyní předložené výpisy z účtu vedeného na jméno žalovaného za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru, z jejichž obsahu vyplynulo, že počáteční a konečné zůstatky na účtu jsou nulové či minimální. Ačkoli příchozí platby představující mzdu ze zaměstnání činily přes , částka, , většina finančních prostředků byla odesílána na splátky jiných úvěrů či plateb s úvěry souvisejícími. Další příchozí platby pak představovaly finanční prostředky z dalších půjček a úvěrů, které si žalovaný opakovaně bral v průběhu tohoto období. Dále měl soud k dispozici tabulku - výpis , Anonymizováno, , dle kterého žalovaný žádal u žalobkyně o úvěry opakovaně již po dobu několika let, naposledy před méně než třemi měsíci s tím, že dosud čerpal 5 úvěrů a 36 žádosti o úvěr bylo zamítnuto. Celková částka čerpaných úvěrů (od první registrace , datum, ) činila dosud , částka, , dále jsou evidovány dva případy opožděně splácených úvěrů ve výši , částka, , kdy splatnost posledního úvěru byla k datu , datum, , tedy ani ne měsíc před uzavřením další smlouvy o úvěru. Žádné další informace a doklady ohledně osobních poměrů žalovaného, jeho měsíčních výdajů na bydlení a živobytí nebyly soudu předloženy.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Soud v této souvislosti vycházel z ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující pro zjištění skutkového stavu věci a následnou subsumaci skutkového stavu pod právní normu, jež má být na věc aplikována, pak jestliže ani po poučení soudem (§ 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.), resp. při absenci účastníka řízení na jednání, při kterém mu soud tudíž nemohl takové poučení poskytnout, zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o. s. ř. o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který t