4 C 185/2024-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději , datum, . Žalovaný si zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný úvěr čerpal, ale poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému údajně poskytla úvěr po prověření jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhů, ale dlužnou částku neuhradil, nereagoval ani na předžalobní výzvu.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně a v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl během jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Soud z provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, , a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , k jehož zaplacení se žalovaný zavázal. to vyplývá ze smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně následně zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, a sice ve výši , částka, .Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřely dne , datum, Smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přišla pohledávka vůči žalovanému na žalobkyni. To vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky. Z oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání vyplývá, že bylo právním předchůdcem žalobkyně žalovanému oznámeno spolu se zasláním předžalobní výzvy. Z výpisu zapsaných věcí vedených u Okresního soudu , adresa, proti žalovanému pak vyplývá, že žalovaný byl u zdejšího soudu žalován v mnoha případech od roku , Anonymizováno, jako dlužník nezaplacených úvěrů ve výši převyšující , částka, . Je tedy zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně buď nedostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost, zejména pokud jde o výdajovou stránku jeho rozpočtu, anebo zjištěné údaje chybným způsobem vyhodnotila. Kromě toho své zkoumání úvěruschopnosti ani ničím neprokazovala.Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, , podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného zákona o spotřebitelskému úvěru (ZoSÚ) řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, respektive žalobkyně neprokázala čárka, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala.K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do , datum, , přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. Samotným jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , dle něhož „ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabýval otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , jedná se v této částce na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které by měl věřiteli vydat. Žalovanému se výzva k dobrovolnému uhrazení dluhu od žalob