4 C 209/2024-26 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala, aby byl žalovaný povinen zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu nesplaceného úvěru, jelikož žalovaný na jemu (právní předchůdkyní žalobkyně) poskytnutý úvěr ve výši , částka, neuhradil ničeho. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který vyplatila téhož dne převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , a který se žalovaný zavázal splatit jednorázově do , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaný žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky ve výši , částka, vyzván předžalobní upomínkou.Při právním posouzení věci soud vycházel zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud tak rozhodoval zejména podle § 588, § 1879, § 1968 odst. 1 věta první, § 1970, § 2395 a § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1 a odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru č. , tel. číslo, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení ohledně toho, zda a případně jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , a jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, má povinnost vydat žalobkyni celou částku , částka, jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně plnil, případně, aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a o. s. ř., a proto soud rozhodl, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne , datum, do zaplacení (ode dne následujícího po zřejmém dojití předžalobní upomínky do sféry žalovaného). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, jelikož ta je absolutně neplatná.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a nakonec zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. o částku , částka, . Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, .