4 C 217/2024-41 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s 14,75 % ročním úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a na náklady spojené s uplatněním pohledávku částku , částka, . Svůj návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , přičemž žalovaný měl tento úvěr splatit v měsíčních splátkách po , částka, . Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, a neuhradil ji ani přes následné upomínání. Poté žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývajícího dluhu. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši , částka, a dále náklady na upomínání ve výši , částka, a náklady soudního řízení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku, avšak marně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nicméně souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.Soud z provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný dle , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal svůj úvěr splatit spolu s úroky a poplatky ve splátkách po , částka, měsíčně. Potvrzením bylo prokázáno, že žalovaný skutečně obdržel částku , částka, , avšak z této částky žalobkyni dosud ničeho nevrátil. Nereagoval ani na upomínání ani na předžalobní výzvu. Dle rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že žalovaný byl odsouzen k zaplacení částky , částka, z titulu nezaplaceného úvěru ze smlouvy ze dne , datum, . Z posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vzal soud za prokázané, že úvěrující nedostatečným způsobem zkoumal úvěry schopnost, zejména pak pokud jde o výdaje žalovaného, který ač maje finanční závazky, tyto v žádosti o úvěr nejsou uvedeny.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavírání nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Je zjevné, že úvěrující před poskytnutím úvěru nedostatečným způsobem prověřoval zejména výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, neboť přestože žalovaný v době uzavření úvěru měl závazky u jiných poskytovatelů úvěru. Tyto jeho závazky nejsou uvedeny v žádosti o poskytnutí úvěru a i ostatní tam uvedené závazky jsou zjevně podhodnocené.Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , na kterou dosud ničeho neuhradil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení, jdoucím od , datum, , neboť žalovanému byla prokazatelně doručena předžalobní výzva, v níž byla stanovena lhůta splatnosti , datum, . Od , datum, se tak ocitl v prodlení. Ve zbylé části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána žalobkyni, která měla ve věci v podstatě plný úspěch. Náklady řízení pak představují odměnu za tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 1 písm. c, bod 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (dále jen advokátní tarif), náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 5 písm. a advokátního tarifu, a nakonec zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, .