4 C 8/2024-28 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 5 690 Kč a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou dluhu v období od [datum] do [datum] (žalobě podané z důvodu neplnění uvedené smlouvy bylo vyhověno trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 6. 2022, [číslo jednací]). Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 500 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], vedle toho zaslala žalobkyně částku 2 500 Kč na bankovní účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] jako provizi za zprostředkování úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem při úrokové sazbě ve výši 21,37 % p.a. ve 33 měsíčních splátkách po 1 210 Kč s tím, že se zavázal pro případ prodlení se zaplacením byť částky splátky úvěru zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení. Žalovaný při ověřování úvěruschopnosti uvedl, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč a na splátky úvěrů ve výši 4 742 Kč, měsíční příjmy pak uvedl ve výši 22 000 Kč. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila zejména výdaje žalovaného, když se v této souvislosti spoléhala pouze na informace poskytnuté klientem (žalovaným), přestože z těchto informací již mohlo být žalobkyni zřejmé, že výdaje žalovaného netvořily pouze výdaje na bydlení a na splátky jiných úvěrů. Soud se zabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, neboť smluvní pokuta nemůže existovat sama o sobě, tedy vždy je navázána na závazek hlavní – v tomto případě na předmětný úvěr vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž zkoumat úvěruschopnost žalovaného bylo nezbytné. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, má požadovaná smluvní pokuta oporu v absolutně neplatné smlouvě, a proto soud nárok uplatněný žalobkyní zamítl v plném rozsahu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.