6 C 14/2024-25 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 304 Kč a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla dne [datum] na účet zákazníka určený žalovanou. Zbývající část ve výši 2 500 Kč peněžních prostředků převedla na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se předmětnou smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky dle roční úrokové sazby uvedené v předmětné smlouvě, tj. celkem částku 46 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne měsíce na účet žalobkyně. První splátka byla splatná dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, byl zesplatněn a žalobkyni vznikl v souladu s předmětnou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 27 551 Kč, úroku 27,28 % ročně z pohledávky 27 551 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 27 551 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, částku 1 842 Kč, částku 300 Kč, částku 2 495 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 116 Kč, která představuje 0,1 % denně z částky 29 393 Kč od [datum] do [datum], tj. ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud z provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vzal za prokázané, že dle výpisu z obchodního rejstříku a výpisu ze seznamu poskytovatelů spotřebitelských úvěru je žalobkyně právnickou osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na den [datum] Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 46 000 Kč. Žalobkyně měla převést 27 500 Kč peněžních prostředků z celkové výše spotřebitelského úvěru na účet zákazníka a 2 500 Kč peněžních prostředků z celkové výše spotřebitelského úvěru na účet zprostředkovatele jako provize. Podle článku IV. bodu 1. písm. d) předmětné smlouvy bude úvěr nebo jeho zbývající část zesplatněna, pokud zákazník porušuje smlouvu o úvěru tím, že je v prodlení s placením jedné splátky nebo její části, a to po dobu delší než dva měsíce, byl písemně vyzván k uhrazení této dlužné splátky. Neuhrazený zůstatek úvěru se stane splatným dnem následujícím po dni, kdy poskytovatel úvěru odeslal zákazníkovi oznámení o zesplatnění úvěru. Podle článku IV. bodu 2. písm. a) a b) předmětné smlouvy se zákazník zavazuje, pro případ prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, přičemž dlužnou splátkou úvěru se rozumí každá jednotlivá splátka nebo i její část, se kterou je zákazník v prodlení a po splatnosti. Dále se zákazník zavazuje, pro případ prodlení dle článku IV. bodu 2. předmětné smlouvy, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Dle článku IV. bodu 2. písm. c) se zákazník zavazuje na každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Poskytovatel úvěru může tuto smluvní pokutu uplatnit vůči zákazníkovi jen do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným (čl. IV. bod 1. předmětné smlouvy). Podle článku IV. bodu 2. písm. e) předmětné smlouvy jsou smluvní pokuty podle článku IV. bodu 2. písm. a) a b) splatné bez písemné výzvy poskytovatele vždy jednou měsíčně k poslednímu dni v měsíci, ve kterém nastalo prodlení. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne [datum] byla na účet žalované zaslána částka 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele částka 2 500 Kč. Z předpisu úhrad, z upomínky ze dne [datum] a z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jedné splátky, a proto byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. V upomínkách byla žalovaná poučena jak o možnosti zesplatnění úvěru, tak o možnosti uložení smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku. V oznámení o zesplatnění ze dne [datum] byla vyčíslena dlužná částka ve výši 29 393 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 495 Kč a upomínací náklady ve výši 300 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. 4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná sjednávala se žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž 2 500 Kč z této částky byly převedeny na účet zprostředkovatele. Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též úroky a celkově tak vrátit žalobci částku 46 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat půjčku vrátit ve 40 měsíčních splátkách. Žalobkyně však při uzavírání smlouvy nedostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splatit, anebo tuto její schopnost špatně vyhodnotila. 5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele