8 C 90/2024-24 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala toho, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Sjednaný úvěrový rámec činil , částka, , žalovaná byla povinna splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3,29 % ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, a proto ho žalobkyně ke dni , datum, zesplatnila. V průběhu trvání úvěru žalovaná načerpala částku ve výši , částka, , a naopak na úvěr uhradila částku , částka, . Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že při uzavření smlouvy o úvěru hodnotila schopnost žalované úvěr splácet, a to nahlédnutím do registru NRKI, BRKI a SOLUS, a zároveň nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále byly zkoumány příjmy a výdaje žalované, zohledněn její věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Výpisem žalobkyně z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobkyně je podnikatelkou s předmětem podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami bylo prokázáno, že žalobkyně dne , datum, uzavřela se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z úvěrového rámce, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Výpisem čerpání a splátek (splátkovým kalendářem) bylo prokázáno, že žalované byla jako úvěr poskytnuta celková částka , částka, , přičemž naopak žalovaná na splátkách úvěru uhradila celkem částku , částka, . Z předžalobní výzvy a výzvy ke splacení včetně podacích archů bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzývala opakovaně k úhradě dluhu, když naposledy prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne , datum, . Z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a z potvrzení o prověření bonity klienta (karty klienta) vyplynulo, že žalobkyně pracovala v době poskytnutí úvěru žalované s tvrzením, že tato nemá žádné děti, má měsíční příjem , částka, , měsíční výdaje , částka, , bydlí v podnájmu a zdrojem jejích příjmů je podnikání. Žalovaná byla mj. lustrována v databázích NRKI, SOLUS, centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Z výpisu z účtu žalované vedeného u ČSOB bylo zjištěno, že celkové příjmy žalované v období od , datum, do , datum, na zmíněném bankovním účtu činily částku , částka, , naopak celkové výdaje částku , částka, . Počáteční zůstatek na bankovním účtu činil částku , částka, .4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřovala mj. její lustrací v příslušných evidencích, nadto doložila i výpis z bankovního účtu žalované za únor 2022. Z předloženého výpisu je však zřejmé, že výdaje žalované v uvedeném měsíci převýšily její příjmy, přičemž počáteční zůstatek na bankovním účtu žalované činil pouze , částka, , kromě toho žalovaná již splácela a čerpala i jiné úvěry. Vedle toho žalobkyně nepředložila soudu, ani přes poučení podle § 118a o. s. ř., žádný důkaz, ze kterého by vyplývala výše tvrzených příjmů žalované ve výši , částka, měsíčně. Uvedené zkoumání úvěruschopnosti žalované tudíž nelze považovat za řádné.10. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, . Jelikož žalovaná na tento dluh dosud uhradila částku v souhrnné výši , částka, , má povinnost vydat žalobkyni zbylou částku , částka, jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky , částka, , a to ode dne následujícího po posledním dni lhůty stanovené pro zaplacení dluhu v předžalobní upomínce. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci měli v řízení úspěch jen částečný.