11 C 210/2025-49 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru , Anonymizováno, - , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů, jelikož žalovaný ani přes tuto výzvu dluh neuhradil, odstoupila žalobkyně od smlouvy v souladu s částí 5 odst. 8 smlouvy. Pohledávku považuje splatnou ke dni , datum, . Žalovaný nárok sestává z jistiny ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, a smluvního úroku z jistiny ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. K poučení soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný celkem čerpal na úvěr částku , částka, a celkem doposud uhradil , částka, . Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu č. , hodnota, (podpis žalovaného ke dni , datum, ) na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši , částka, , a to za účelem nákupu osobního automobilu , Anonymizováno, (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných podmínek a sazebníku). Úvěr žalovaný čerpal dne , datum, ve výši , částka, (z oznámení o odchozí platbě). Jelikož žalovaný přestal svůj závazek splácet, odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne , datum, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky , částka, (z odstoupení od smlouvy ze dne , datum, ). Dále žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku, na níž žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího archu).4. Jelikož žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, avšak ke svým tvrzením neoznačila žádné důkazy, poučil ji soud podle §118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, aby tato svá tvrzení doplnila a prokázala. Na základě důkazů, které žalobkyně soudu v návaznosti na jeho poučení předložila, soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila registry , Anonymizováno, a provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, konstatovala příjem žalovaného ve výši , částka, měsíčně. Pokud jde o splátky úvěrů, uvedla částku , částka, měsíčně, hypotéku/leasing , částka, měsíčně, bydlení , částka, měsíčně; dovodila, že rozdíl mezi příjmy a výdaji činí částku , částka, , tudíž na úvěrovou splátku , částka, žalovanému zbývá dostatek finančních prostředků (ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, z výsledku posouzení úvěruschopnosti). Z výpisů z účtu žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy soud zjistil, že srpen , Anonymizováno, měl žalovaný celkové příjmy (při počátečním zůstatku) , částka, a výdaje , částka, , za měsíc září , Anonymizováno, konečný zůstatek -, částka, , za měsíc říjen , Anonymizováno, konečný zůstatek , částka, ; z předmětných výpisů se přitom podává, že žalovaný hospodařil na dluh a čerpal úvěr od ČSOB ve výši , částka, (, datum, ) a , částka, dne , datum, (vše z výpisů z účtu od srpna do října , Anonymizováno, ). Částky uvedených úvěrů žalovaný řádně nesplácel a byly předmětem jiných řízení vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, .5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“).6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“13. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším p